19. Rodina jako socializační a edukační prostředí

z postavení rodiny vůči ostatním činitelům vyplývá několik obecných závěrů

• rodiče jsou nejdůležitějšími vychovateli, všichni ostatní vychovatelé mohou pouze doplňovat to, čeho ve výchově dosáhli rodiče

• čas, který věnují rodiče výchově svých dětí, není hodnota, která bude kladně působit sama o sobě, působení této hodnoty závisí od mnohých činitelů kulturní, morální či pedagogické povahy

• rodiče nejsou zodpovědní jen za výchovu svých dětí v rodinném prostředí, ale za jejich výchovu vůbec

• nejdůležitějším předpokladem úspěšné rodinné výchovy je dobrý společenský životní způsob rodičů a dětí

• dobrou výchovu tvoří v podstatě organizace hodnotových příležitostí pro kontakty, zážitky, a činnosti dětí a za tuto organizace nese v prvé řadě odpovědnost rodina

• nepřímá výchova je v případě rodiny a dalších institucí pro výchovu ve volném čase zpravidla důležitější než výchova přímá. Nepřímo vychovávat znamená vytvořit dětem příznivé podmínky, tj. takové, ve kterých získané zkušenosti umožní vytváření vlastností mravného, pilného a schopného člověka.

Výchova dětí v rodině je ve srovnání s výchovou školní výrazně individuální, a to jak ve svých podmínkách, tak při užívání výchovných metod, prostředků a forem. Výchovná funkce rodiny je zároveň ovlivňována společensky (legislativně, institucionálně…). Škola má k dispozici odborně připravené učitele, vychovatelem speciálně upravené programy a organizaci edukačního procesu. Přestože rodina tato kritéria na stejné úrovni nesplňuje, má jiné přednosti a její vliv na dítě je nesporně dominantní.