19. Rodina jako socializační a edukační prostředí

19. Rodina jako socializační a edukační prostředí

Typy rodinného zázemí žáka. Kooperace v edukačních vztazích mezi učitelem a rodiči žáků (rodina, funkce rodiny, znaky funkční rodiny, postavení rodiny mezi výchovnými činiteli).

rodina- malá sociální skupina, která vzniká manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi manželskými partnery, soužití rodičů a jejich dětí, tváření vztahů mezi příbuznými a vztahů mezi rodinou a společností.

• úplná rodina- oba rodiče+ děti

• neúplná rodina- 1 z rodičů + děti (druhý rodič zemřel nebo odešel)

• rodina základní: otec+matka+děti

• rodina rozšířená: otec+matka+děti+prarodiče+strýcové+tety+ostatní příbuzní

• rodina orientační: rodina, ve které se jedinec narodí

• rodina reprodukující se: rodina, kterou člověk zakládá manželstvím

dělení podle funkčností podle J. Dunovského

• funkční- nenarušená, schopná zabezpečit dítěti dobrý vývoj a prosperitu

• problémová- s výskytem poruch některých funkcí, které však vážněji neohrožují rodinný systém a vývoj dítěte v něm. Rodina je schopna řešit tyto problémy sama nebo s pomocí jiných.

• dysfunkční- s výskytem vážnějších poruch některých nebo všech rodinných funkcí, které bezprostředně ohrožují rodinu jako celek a především vývoj dítěte; tato rodina potřebuje soustavnou pomoc ze strany odborníků

• afunkční- poruchy jsou takového rozsahu a kvality, že rodina přestává plnit svůj základní účel. Dítěti závažným způsobem škodí nebo dokonce ohrožuje jeho existenci. Řešením je umístění dítěte v náhradní rodinné výchově.

funkce rodiny

• ekonomicko-zabezpečovací

• biologicko-reprodukční

• odpočinku a regenerace tělesných a duševních sil

• emociálně ochranná

• výchovně socializační

charakteristické rysy funkční rodiny

opírá se o shrnutí, ke kterým dospěl na základě analýz zahraničních i českých výzkumných nálezů O. Matoušek.

funkční rodina se projevuje

1. ve vnitřních vztazích tím, že na sebe berou její členové ohledy a respektují se, existuje v ní pevná aliance mezi rodiči, jasná hierarchie odpovědnosti, pozitivní hodnocení jedinečnosti jednotlivců, rovnováha mezi potřebou sdílení a potřebou soukromí

2. při komunikaci mezi příslušníky rodiny mluví každý za sebe, je v ní hodně dialogů, je otevřená pro nové myšlenky a pro nová řešení problémů, v komunikaci je hodně humoru, realita je rodinou interpretována nezkresleně v intencích tradic, které rodinu hodnotově orientují

3. v emoční atmosféře je patrné uspokojení ze vzájemného kontaktu, i když je hodnocení emočních projevů vnějšími posuzovateli velmi obtížné. Každá rodina má jinak nastaven svůj emoční termostat a určit hranici mezi přátelským popichováním a odmítavým ironizováním může spíše ten, kdo je dokonale zasvěcen do přediva signálů, tedy člen rodiny