1. Sociologie práva, transformace

Úvod sociologie

V úplném úvodu by bylo moudré začít vysvětlením vědního oboru sociologie. Nejvýstižněji lze sociologii vymezit analytickým vyjádřením jejího předmětu základními okruhy problematiky sociologie, kterými jsou:

Společnost jako souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, jehož parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně. Rozsah tohoto kontextu je obvykle spojován s národním státem.

Struktura(ce) společnosti; vnitřní skladba společnosti, zahrnující jak makrostrukturu, mezostrukturu, tak i mikrostrukturu společnosti. Její významnou součástí je sociální stratifikace jako hierarchická diferenciace členů společnosti podle sociálního statusu do vertikálních vrstev.

Sociální vztahy; představují stav vzájemné závislosti a ovlivňování sociálních subjektů, který se realizuje zejména v návaznosti na jejich sociální jednání

Sociální jevy; způsoby jednání, myšlení a cítění, existující mimo jedince a schopně vnějšího tlaku, kterým se mu vnucuji, anebo druh jednání, ustálený nebo ne, který je v rozsahu dané společnosti všeobecný, ale má přitom svůj vlastní život, nezávislý na svých individuálních projevech

Ze sociologie se poté začala vymezovat a vyvíjet sociologie práva, která je považována spolu s teorií práva za jednu ze základních obecných disciplín právní vědy. Zabývá se vzájemným vztahem člověka a práva, nebo globálně práva a celé společnosti. Základním zlomem byla osvícenská filozofie, za které se začala formovat právní věda, jakožto samostatné vědní odvětví. Nicméně až s nástupem první poloviny 20. století se objevila sociologie práva, jakožto samostatná právní disciplína. Zde je nezbytné připomenout autory Maxe Webera a Emile Durkheima, kteří se zaměřili na sociologickou analýzu práva. Postupně se tento obor začal formovat jako disciplína usilující o komplexnější poznání práva v jeho sociálních kontextech. Nutno zmínit tehdejší USA, ve kterých probíhal vývoj sociologie práva poněkud odlišně od Evropy. S USA tudíž pojíme právníka Roscoe Pound, který se ve 20. letech 20. století zasloužil o položení základního kamenu pro tento vědní obor právě v USA.

Komunistické Československo

Rád bych se ale z USA přemístil do komunistického Československa. Komunistická ideologie působila na československou sociologii práva mnohem mírněji než například v komunistickém Polsku nebo Maďarsku. Vyhlášené marxistické sociologicko-právní školy v našich podmínkách byly oproti sousedům v mizivém rozsahu. Vztah oficiálních právních směrů k sociologickým a sociologicko-právním metodám byl však přitom dvojznačný, protože podle marxisticko-leninské teorie státu a práva mělo právo za socialismu fungovat jako významný nástroj budování socialistické společnosti. Podle Engelsovy poučky stát a společně s ním i právo měly být postupně přestat být potlačovány a popírány, ale transformovat se do nástroje řízení a správy socialistické společnosti. Sociologicko-právní myšlení v té době je proto třeba chápat jako zvláštní rozvinutí některých tezí právního realismu v podmínkách marxistického práva, které sloužily mimo jiné k oslabení komunistického potlačovaného právního řádu. Namísto práva jako nástroje politické vůle se zdůrazňuje jeho regulativní funkce, schopnost produkovat u jednotlivců i skupin sociální jistotu a působit jako nástroj organizování a správy života tehdejší společnosti. V 90. letech pak mnoho sociologicko-právních tezí přeformuloval do své knihy teorie práva Viktor Knapp, který zde přistupoval k právu právě sociologickým pohledem.