1. Sociologie práva, transformace

Sociální transformace

Po roce 1989 probíhal jak v československé federaci, tak v ostatních postkomunistických zemích, proces transformace z totalitarismu do podmínek liberálně demokratické společnosti.

Tehdy se česká sociologie práva na počátku 90. let potýkala s problémem, jak ustavit své vlastní paradigma. Po stránce vývoje české sociologie práva v 90. letech se tak hovoří o různých způsobech konstituování jejího paradigmatu a vztahu právní vědy a jiných sociologických oborů1.

Začalo se diskutovat zejména téma legality2 a legitimity3. Byl komunismus legální, anebo ne? Byl legitimní, anebo nebyl legitimní? Jestliže byl legální, jak je možné trestat jeho představitele za domnělé politické zločiny. A pokud byl nelegitimní, proč může dnes komunistická strana, která razí stále nezměněnou ideologii, působit v liberálně demokratických podmínkách České republiky? 4

Legalita a legitimita po listopadu 1989

V úvodu knihy Disidenti Práva napsal známý právní sociolog Jiří Přibáň, že „revoluční průrva ve společnosti s sebou přinesla problémy spojené s právní kontinuitou, převzetím ústavních a zákonných předpisů vydaných komunistickými zákonodárnými orgány a překotnou zákonodárnou činností nového, demokraticky zvoleného parlamentu“ [Přibáň. 20001. str. 7]. Za zmínku určitě stojí snaha Parlamentu ČR o vypořádání se s režimem, jež je zakotvena v Zákoně o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.5 Reakce na tento předpis byla velmi kontroverzní, neboť nově vzniklá KSČM, která se na rozdíl od komunistických stran v Polsku a Maďarsku netransformovala na sociálně demokratickou nebo levicově socialistickou stranu a zůstala v jádru stalinistickou partají, nesouhlasila s tímto zákonem. Poslanci KSČM podali proti zákonu ústavní stížnost. Komunisté považovali za protiústavní zejména 2. paragraf zákona, v němž je komunistický režim popisován jako nelegitimní. Poukazovali na skutečnost, že nový režim převzal právní řád ČSSR i její mezinárodně právní závazky. Tímto argumentem se snažili poukázat na legitimitu socialistického zřízení. Ústavní soud ve svém Nálezu6 zamítnul návrh těchto poslanců.

Přibáň se dále v knize věnuje konstrukci jednotného vědeckého diskursu o právu, snaží se pomocí jednotlivých právních fikcí moderní legalistické a právně pozitivistické filosofie vytvořit paradigmatické předpoklady pro „správnou“ odpověď na otázku „Co je to právo?“

Nerovnost v polistopadové společnosti

Měli by lidé mít všichni stejné příjmy, jak tomu mělo být v ideálním případě za socialismu7? Bylo správné, že po listopadu se příjmové nerovnosti začaly zvětšovat? Po nástupu tržního systému se názorově ustoupilo od tzv. „nespravedlivé rovnosti“, která se proměnila ve „spravedlivou nerovnost“.