2. Vybraní představitelé sociologie práva I. - Comte, Durkheim

Charakteristickým znakem teologického stádia byla víra lidí v to, že přírodu a jejich osudy ovládají nadpřirozené síly. Stádium se dále člení na fetišismus, polyteismus a monoteismus. V období fetišismu lidé spatřovali bohy v neživých předmětech. Polyteismus byl následovně nejvíce rozšířen v období antiky (Řecko, Řím), kdy více bohů mělo schopnost ovládat svět a lidské osudy. Poslední, monoteismus, je spojován s křesťanství a vírou v jednoho boha. Lidé se snaží o dodržování dobrých mravů a o spravedlnost. Politickým vývojovým stupněm je zde militarismus.

Metafyzické stádium se vyznačuje větší abstrakcí. Dochází k rozvratu starých jistot (revoluce, reformy, nástup osvícenství,…). Lidé přestávají věřit v nadpřirozené síly a více se zabývají fungováním přírody. Důležitá je funkce panovníků, kteří mají zajistit společnosti bezpečí a pocity jistoty

Třetí a vrcholné stádium, vědecké, se týká rozvoje věd, rozvoj kultury. Společnost se nachází na takové úrovni, že lidé již netrpí nedostatkem a nejsou egoističtí, ale snaží se podporovat dobro celé společnosti. V této fázi podle Comta není potřeba církve, ale tzv. náboženství pozitivismu, které by mělo mít hlavní sídlo v Paříži.

Úvahy o právu

Sám Comte říká, že právníci své postavení získali zejména ve středověku. Nebyli ovšem schopni lidstvu nabídnout nový cíl, neboť zastávali dosavadní systém státního zřízení. Vzniká kult zákona, právníci ovšem nebyli jednotní v tom, v čem by měla spočívat zákonnost.

V pozitivním stádiu potom mizí pojem právo zcela z vědy.

1. URBANOVÁ Martina; VEČEŘA Miloš. Sociologie práva. 2. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2011, 335 s. ISBN 978-80-7380-321-6.

Emile Durkheim (1858 – 1917)

Život

David Emile Durkheim se narodil 15. 4. 1858 v lotrinském městečku Epinal v židovské rodině s rabínskou tradicí. „Studoval nejprve na střední škole v Epinalu, poté díky svému prospěchu na elitním lyceu Ludvíka Velikého v Paříži a v roce 1879 složil přijímací zkoušky na prestižní École Normale Supérieure v Paříži, kde tehdy studovala budoucí intelektuální a politická elita Třetí republiky.“ 2

Po ukončení tříletého studia vyučoval od roku 1882 filozofii na lyceích, v té době čte intenzivně knihy Saint-Simona, Comta a Spencera. Roku 1885 nastoupil na studijní pobyt v Německu, kde se seznámil s myšlenkou sociálních kořenů morální povinnosti a utvrdil se v přesvědčení udělat z etiky nezávislou vědní disciplínu. 3

Po návratu z Německa roku 1887 se stává profesorem pedagogiky a společenské vědy na filozofické fakultě univerzity v Bordeaux. Zahájil zde první výuku sociologie ve Francii, a to přednáškou nazvanou Sociální solidarita. V roce 1896 byl jmenován řádným profesorem a v tentýž rok založil první katedru sociologie ve Francii. „V průběhu devadesátých let vedl celou řadu tvrdých polemik s cílem ustanovit sociologii jako samostatnou vědeckou disciplínu.“4 V roce 1898 založil první francouzský sociologický časopis L’Anée sociologique. „V témže roce v něm publikoval text „Individuální a kolektivní reprezentace“, jenž sloužil jako manifest vznikající francouzské sociologické školy. Kolem časopisu se zformovala skupina významných sociologů, ale také antropologů, právníků a představitelů dalších vědních oborů.“5 V roce 1902 odchází na pařížskou Sorbonnu, kde si během let vybuduje silné postavení ve společnosti. Umírá 15. listopadu 1917 v Paříži.