3. Vybraní představitelé sociologie práva II. - Marx, Weber, Ehrlich
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Výdělečné třídy (dělení dle schopnosti uspět na trhu se statky a službami, týká se mezilehlých vlastnických tříd)
-
pozitivně privilegovaní - obchodníci, bankéři a finančníci
-
mezilehlá třída - zemědělci, řemeslníci, úředníci
-
negativně privilegovaní - dělníci
Sociální třídy (jsou vůči ostatním třídám mobilitně uzavřeny, jakýsi průnik předchozích tříd)
-
dělnická třída
-
maloburžoazie
-
nemajetná inteligence, odborníci
-
třídy privilegované v důsledku majetku a vzdělání
Stavy – zatímco třídy vznikají v tržním hospodářstvím tak stavy vznikají ve stavovské společnosti. Stavy jsou do značné míry sociálně uzavřeny a mají svůj životní styl a svoji prestiž. Členové stavu mají stejné stavovské postavení.
Strany – jsou organizované skupiny lidí, jejichž cílem je dosáhnout politické moci a ovlivnit tak dění ve společnosti.
Eugen Ehrlich
14. září 1862, Černovice – 2. květen 1922, Vídeň
Rakouský právník, který je považován za zakladatele sociologie práva a právního pluralismu, což znamená, že na určitém území mohou vedle práva působit i další právní normy určitého původu, které mohou přicházet jak z téhož sociálního prostředí, tak i z vnějšku.
Jsou to řády, které nemají institucionální podobu – např. práva etnických skupin, náboženská práva apod.
Rozděluje tři druhy práva:
právo společenské – právo společenských skupin – rodinné – „živé právo“
právo juristů – soudcovské právo – každý soudce může v jednom a tom samém případě rozhodnout jinak – je to jeho právo individuálního rozhodnutí
právo státní – souhrn právních předpisů oficiálně uznávaných státem
Zajímal se „živým právem“, což bylo v jeho pojetí právo, které skutečně působí a je třeba ho zkoumat.
Tvrdí, že právo v reálném životě je rozdílné od práva, které je psané v knihách a předpisech.
Říká také, že těžisko právního vývoje je v samotné společnosti, protože práv je primárně společenským jevem, ve kterém se společnost řídí sama.
Právo tvořené právníky a státem je až sekundární, je jenom jednou ze závislých proměnných ve složitém komplexu vzájemně působících sociálních faktorů.
Definuje právo jako vnitřní pořádek společnosti. Toto právo má vícero funkcí a jednou z nich je organizace společnosti. Jedinec může konat, nebo se může konání zdržet. Tím, že jedinec pozná morální hodnotu většiny, kterou je v tomto případě právní koncept společnosti, může jedinec dosáhnout jistého stupně shody s tímto průměrem.
Druhá funkce práva je ochrana společenského pořádku a souvisí s pojmem „rozhodovací normy“, které zaplňují mezery v právu a dělají právo více efektivním.