6. Právní vědomí - v odrážkách

- neznalost práva neomlouvá („ignorantia iuris neinem excusat“) -> jedinci se nemůžou na neznalost práva odvolávat

„Je ale zřejmým nepochopením reálného stavu požadovat po člověku, že by měl intuitivně (tedy aniž by to fakticky nastudoval) znát to, co se studuje 5 let na univerzitě a osvojuje 10 let v praxi a ještě to někdy nestačí. … Mluvit o „neznalosti práva“ má smysl tam, kde je právo ztělesněno zvykovým právem, méně ale již, když jde o právo pocházející ze současných zdrojů.“11

- dělí se na:

1. vědomí práva – vědomí, že je daná věc regulovaná právem

2. právní informovanost – míra obeznámenosti s právem

(Například právní subjekt si je dobře vědom, že určité chování je právem regulováno, ale může mít velmi omezené nebo zcela mylné znalosti o obsahu relevantní právní normy. Na druhé straně může mít jiný právní subjekt podrobné představy jak se chovat v určité situaci, aniž si bude jist, zda je toto chování právem upraveno, resp. jak je právem upraveno.)

Výsledky výzkumu společenské znalosti práva:

• dobrá znalost práva – asi čtvrtina populace,

• průměrná znalost práva – cca 50-60 % populace,

• nedostatečná znalost práva – 15-20 % populace12

- např. u mužů je větší znalost práva než u žen, roste s velikostí místa bydliště

- znalost trestního práva je poměrně vysoká

b) mínění o právu:

- nejedná se o právní vědomí de lega lata, ale o hodnotící názory, představ, soudy, ve kterých se promítají hlavně zájmy, potřeby jedince apod. jde tedy o právní vědomí de lege ferenda

- dělí se na:

1. hodnotící pohled na právo – hodnocení práva podle jeho správnosti, spravedlnosti a morálních požadavků, představy jaké by právo mělo být, co by mělo upravovat, jaké zájmy a hodnoty chránit a garantovat

- zaměřuje se zejména na:

• pozitivní (platné) právo

• právní jednání právních subjektů

• činnost právních institucí

• představy o žádoucí právní úpravě

• představy o protiprávnosti a míře postihu určitého jednání

1. postoj k právu – dlouhodobě zakotvené přístupy k právu, nejsou vrozeny, jedinec si je vytváří na základě sociální zkušenosti

- postoje je spojován s motivací subjektu k jednání a jeho zájmy a potřeby

- postoj je výsledkem hodnocení

podle Gordona Willarda Allporta je postoj „mentální a nervový stav pohotovosti

(připravenosti), organizovaný zkušeností, který má usměrňující a dynamizující vliv na chování

jedince“ tzn. postoj je predispozice k reakcím na podněty určitými odpověďmi, což usnadňuje

sociální situace

třísložkový model postojů:

• kognitivní – zahrnuje vědomosti, názory, mínění, přesvědčení

• afektivní (emotivní) – pocity

• konativně (snahově) akční – tendence k určitému jednání

Právní norma a právní vědomí

- pro efektivnost právní normy je nezbytné, aby byla v právním vědomí jedince