seminář č. 3

IV.: omezení papeže – ruší právo aprobace (způsobilosti) volby římského

císaře a právo na zastupování císaře v době sedisvakance

• Boj o investituru: kdo bude jmenovat církevní hodnostáře = boj mezi světskou

a duchovní mocí -> řešení: Wormský konkordát (1122) – císař souhlasí

s kanonickou volbou biskupů a papež souhlasí s císařovou přítomností u voleb

a právem císaře volbu potvrzovat; při jmenování biskupů bude císař předávat

žezlo a papež prsten a berlu -> oddělení světské a duchovní moci

• Jindřich IV. vs. papež Řehoř VII. – Dictatus papae (1075) – papežská bula: snaha vymanit se z nadvlády císaře (Vedle sporů v říši vyrostl Jindřichovi silný protivník v postavě papeže Řehoře VII. Ten využil chaosu po smrti Jindřicha III. a pokusil se vymanit církev z područí světské moci — vypukl spor o investituru. Papež jmenoval bez souhlasu císaře milánského arcibiskupa a své stanovisko pak podpořil spisem Dictatus papae. V tom mimo jiné stanovil právo papeže císaře nejen korunovat, ale i odvolávat, a osvobodit poddané z přísahy císaři. Jindřich se nemohl vzdát pravomoci obsazování klášterů a biskupství, protože ty často vykonávaly správu říšských území a prosazovaly císařova nařízení. Proto papežovu snahu vnímal jako smrtící hrozbu pro svou autoritu. S pomocí věrných biskupů zbavil na synodu ve Wormsu r. 1076 papeže pontifikátu. Řehoř v odpověď uvrhl Jindřicha do klatby a zbavil jeho poddané poslušnosti jejich přísaze panovníkovu. Jindřich, ohrožený neposlušností šlechty, musel ustoupit. Cesta do Canossy - r. 1077 podnikl Jindřich v kruté zimě, oblečen pouze v poustevnické roucho a bos, nebezpečný přechod přes Alpy a poté podle legendy čekal tři dny před hradem Canossa, než mu papež udělil rozhřešení. Ani toto pokoření nepřineslo konec sporu o investituru. Navíc si v březnu 1077 odbojná šlechta podporovaná papežem zvolila vzdorokrálem Rudolfa z Rheinfeldenu. Jindřich zaútočil vojensky na Řím a po několika marných pokusech se mu jej podařilo r. 1084 ovládnout. Zde nechal zvolit nového papeže Klementa III. Řehoř VII. se uchýlil pod ochranu sicilských Normanů, kde r. 1085 zemřel.)

1. Maxmiliánovy reformy (1495)

• 15. Století – krize říše -> reformy

  • Maxmiliánovy reformy – snaha o soudržnost říše -> vyhlášení všeobecného a věčného zemského míru (proti propukání soukromých válek), Říšský sněm rozdělen na 3 kolegia (říšská města, kurfiřti, říšská knížata + každá část dělena na 2 části: světskou a duchovní), zřízení říšského regimentu (vládl v době nepřítomnosti císaře), říše byla rozdělena na 6 (později 10) krajů, zřízení říšského komorního soudu – přispěl ke sjednocování německého práva; recepce římského práva

1. Dopad 30.leté války (1618-1648) pro německá území

   • císař Ferdinand III. Musel po Vestfálském míru (1684) uznat plnou územní výsost říšských stavů – mohly uzavírat spojenecké svazky i mimo říši -> Římsko-německá říše => mezinárodněprávní spolek suverénních států, který je reprezentován císařem (který měl faktickou moc jen ve svých državách – Rakouské a České země) a říšským sněmem -> nastupuje vláda absolutistická (knížecí absolutismus)

   • územní změny: Německo, Rakousko a České země tvoří říši (vyčleněno Burgundsko, aj.)

   1. Ukázka: Vestfálský mír (1648)