Výpisky na zkoušku

Projekt Aristide Brianda

• aktivní liberální francouzský politik

• účastník prvního kongresu Panevropské unie; v roce 1927 čestný předseda

• impuls z X. zasedání SN 1929

• návrh na vytvoření Evropského federativního svazu = pokus uvést panevropskou myšlenku v život oficiální cestou

• Memorandum o Panevropě z roku 1930

Memorandum o Panevropě z roku 1930

• zveřejněné v den zahájení II. kongresu Panevropské unie

• „morální evropská unie“, schopná čelit hrozbám

• více než přátelská spolupráce – Spojené státy evropské = regionální společenství Společnosti národů ν institucionálně: Evropská konference +Evropský výbor + sekretariát

• akcentoval politický aspekt projektu

• proti Německo + výhrady i z jiných zemí

Kritické výhrady

• kritici Coudenhove-Kalergiho:

  • vychází z některých nereálných předpokladů = vyloučení VB a SSSR

  • financování projektu německými penězi

  • sídlo ve vídeňském „habsburském“ Hofburgu

  • jen prosazování Neumannovy Mittelevropy jinými prostředky

• kritici Briandovy evropské federace:

  • obavy z přílišného posílení francouzského vlivu

Dílčí integrační a odzbrojovací pokusy z dvacátých let

• projekt dunajské federace (Oszkár Jászi)

• Malá dohoda

  • tzv. ženevský protokol (1924) – odmítnutý VB

  • Locarno (1925; Rýnský garanční pakt)

  • Briand-Kelloggův pakt (1928)

• německo-rakouský pokus o celní unii (1931)

• odzbrojovací konference 1932 v Ženevě

• Organizační pakt Malé dohody (1933)

• tzv. pakt čtyř – Francie, Itálie, Německa a Velké Británie (březen 1933; B. Mussolini)

• porozumění s SSSR (1934 do SN)

Středoevropská federace M. Hodži

• Střední Evropa = pásmo mezi Německem a Ruskem

• „federalizované stredná Európa je jednou z absolutných nevyhnutností nového povojnového usporiadania“

• „európsky mier spočinie na konštelácii: Francúzsko –Nemecko – nová stredná Európa“

• podstatou sblížení MD a států tzv. Římských protokolů (tj. Itálie, Maďarska a Rakouska) + případně pobaltských států a Řecka a Turecka

• spolupráce se Západem + uzavřít dohodu s Německem

Federace ve střední Evropě (1942)

• věnoval se i problémům ústavního uspořádání a politického systému

• čtyři slovanské a čtyři neslovanské země:

  • Bulharsko, Československo, Jugoslávie, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko a Řecko

  • republikánské uspořádání (= problém)

  • hlava soustátí = tmel, prostředek vytváření společné identity

1. Vývoj integračních snah v Evropě po roce 1945

• Poválečný vývoj v Evropě se nesl ve znamení mocenského soupeření mezi USA a SSSR. Neshody mezi jednotlivými velmocemi se týkaly zejména poválečného uspořádání Německa. Hospodářsky vyčerpaná Evropa nechtěla další válku, proto volala hlavně po zajištění bezpečnosti.

Důvody pro hlubší evropskou integraci byly následující:

• Zabezpečení míru na evropském kontinentě

• Překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur

• Umožnění společného trhu jakožto prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu

• Roli hlavního hybatele integrace převzal po Aristide Briandovi Winston Churchill, který ihned po válce zdůrazňoval myšlenku vytvoření Spojených států evropských. Slavným se v tomto ohledu stal jeho curyšský projev z roku 1946.

• Prvním krokem ke zlepšení hospodářské situace v Evropě byla realizace Marshallova plánu. K jeho realizaci byla zřízena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci. Celkový objem prostředků, které takto byly do Evropy „napumpovány“ dosáhl mezi lety 1948 a 1952 dvanáct miliard. Roku 1961 se přeměnila na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

• Jako mezník v evropské integraci bývá vnímán Haagský kongres z dubna 1948. Ten se sice konal jako soukromě iniciovaná konference, ale sešlo se na ní více než 800 delegátů včetně největších politických osobností jako Churcilla či Adenauera. Výsledkem konference byla Haagská rezoluce, vznášející požadavek na vytvoření hospodářské a politické unie. Dále byla použita k iniciaci založení Rady Evropy

• Prvním vojenským paktem byl Bruselský pakt, který byl uzavřen mezi VB, Francií a státy Beneluxu k zajištění ochrany proti případné agresi Německa. V roce 1945 k němu přistoupila Itálie následovaná SRN – došlo k přejmenování na Západoevropskou unii. Když ale o rok později přistoupila SRN do NATO, ztratila tato unie význam.