Výpisky na zkoušku

princip otevřených dveří v Číně pro všechny mocnosti

1. Společnost národů a její role v meziválečném období

• mezinárodní organizace založena po skončení první světové války na základě výsledků pařížské mírové konference

Vznik

• Myšlenka založit Společnost národů vzešla z vlny pacifismu, která zasáhla západní Evropu a USA na konci první světové války.

• Jako první tuto myšlenku definoval americký prezident Woodrow Wilson, který v lednu 1918 zveřejnil čtrnáct bodů o válečných cílech USA a v posledním bodě doporučoval založit Společnost národů. (O Společnosti národů však už dříve hovořil anglický právník Walter Phillimore.)

• V lednu 1919 byla na Pařížské mírové konferenci zřízena komise, jejímž úkolem bylo vypracovat stanovy budoucího společenství.

• Výsledkem jednání byl Pakt Společnosti národů, který byl schválen Pařížskou mírovou konferencí a stal se součástí smluv tzv. versailleského mírového systému.

• Versailleská mírová smlouva byla podepsána 28. června 1919 a tím došlo k faktickému založení Společnosti národů.

• Pakt Společnosti národů podepsalo 29 zemí vítězné koalice (včetně Československa) a 13 neutrálních států.

• Země se tímto zavázaly k dodržování pravidel mezinárodní spolupráce a bezpečnosti, respektování mezinárodního práva a dalších závazků učiněných v rámci Společnosti národů.

• V platnost vstoupil tento zakládající dokument dnem 10. ledna 1920, což je datum oficiálního založení Společnosti národů se sídlem v Ženevě.

Cíle

• poválečná demilitarizace

• udržení světového míru

• zabránění dalším válečným konfliktům prostřednictvím zásad kolektivní bezpečnosti a diplomatického vyjednávání

Fungování

• vůdčí postavení měly Francie a Velká Británie

• USA zakládající dokument nikdy neratifikovaly, a i přes velký vliv prezidenta se členem Společnosti národů nikdy nestaly

• roku 1926 se členem Společnosti národů státá Německo (vystupuje 1933)

• roku 1934 vstupuje Sovětský svaz, který je jako jediná země roku 1939 vyloučen

• v roce 1933 vystupuje ze Společnosti národů Japonsko a v roce 1937 Itálie

Problémy

• nevyřešena otázka zbrojení

• absence donucovacích prostředků (chyběly společné vojenské prostředky, záleželo vždy na jednotlivém státu, zda je ochoten jít do války či nikoliv)

• členem nebyla největší světová velmoc – USA

• zahraniční politika Francie a Velké Británie – politika appeasementu (usmiřování) zejména vůči Německu a Itálii

Úspěchy

• položení základů pro budoucí mezinárodní spolupráci

• vytvoření Mezinárodního (smírčího) soudního dvoru v Haagu

• vytvoření mezinárodního úředního aparátu (např. Mezinárodní úřad práce)

• podíl na boji proti drogám a proti obchodu s bílým masem

• aktivita v hospodářské oblasti