teorie práva hotové vypracované otázky

po hodnocení by mělo dojít ke zjištění objektivní (materiální) pravdy = co se skutečně stalo, zjištění formální pravdy – rozhodnutí ve věcech rejstříků

platí zásada In dubio pro reo – V pochybnosti ve prospěch věci – pachatele (trestní záležitosti)

všechny důkazy musí být hodnoceny v rámci tzv. volného hodnocení důkazů (neexistuje hierarchie důkazů) – soud vyhodnotí všechny skutkové podstaty

nemusí se dokazovat

• předpisy (zásada Iura novit curia – Soud zná právo)

• obecně známé skutečnosti – ty, které jsou známé z běžného života nebo ty, které jsou známy ex offo (z úřední činnosti příslušného státního orgánu)

Důkazy můžeme dělit na:

• typické

• atypické

  • přímé (zadržení na místě činu)

  • nepřímé (otisky prstů na místě činu)

  • původní (svědek, který viděl průběh dopravní nehody)

  • odvozené (svědek slyšel jinou osobu vyprávět o dopravní nehodě)

Dále je možné důkazy dělit na usvědčující a ospravedlňující, zákonné a nezákonné…

2. zjištění právní normy

• musí být zjištěna shoda, pokud byl zjištěn rozpor, musí být odstraněn

• státní orgán musí zjistit, která právní norma se týká daného skutkového stavu

• musí zjistit:

  • platnost a účinnost

  • autentický text (jedině ze Sbírky zákonů)

  • ověřena shoda, eventuelně rozpor s jinými normami

• v případě zjištění rozporu se nabízejí tyto možnosti odstranění:

  • řídí se normou vyšší právní síly

  • jsou-li normy stejné právní síly, norma pozdější ruší předchozí

  • norma speciální ruší normu obecnou

  • podle hierarchie předpisů v rámci státního mechanismu (použití normy vyššího orgánu)

• pokud nedojde k odstranění jedním z předcházejících způsobů, aplikační proces musí být přerušen a musí být rozpor odstraněn (k ústavnímu soudu)

3. vydání aktu aplikace práva

• může mít různou formu – soudní rozsudek nebo usnesení (soudnictví), rozhodnutí (ve státní správě)