teorie práva hotové vypracované otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Použití analogie v ostatních odvětvích práva veřejného, zejména pokud by se tak zhoršovalo právní postavení občana, se podle převažujících názorů nepřipouští. Použití analogie v právu procesním však se podle převažujících názorů naopak připouští. Aplikace podle analogie se připouští v právu soukromém, zejména v oboru práva občanského. Soud prostě nesmí odmítnout zabývat se v občanskoprávním sporu případem majetkové povahy s odůvodněním, že věc není řešena platnými normami hmotného práva. Přípustnost analogie tu vyplývá ze samotné povahy upravovaných vztahů.
Interpretce. Pojem, účel, zásady
Interpretací se rozumí duševní proces, v němž člověk jako subjekt postihuje skutečnost prostřednictvím něčeho, co o dané situaci vypovídá (objektu interpretace). Jedná se o udělování významu znakům, které mohou být buď verbální či neverbální povahy. Touto problematikou se zabývá hermeneutika.
Interpretace v procesu právní regulace může být chápána v různém smyslu vzhledem k cílům, které sleduje:
Interpretace jako proces zjišťování obsahu právních norem ze slovního textu tzv. psaného práva.
Interpretace bez ohledu na to, zda existuje ve formě psaného práva či jiného pramene práva.
Interpretace AAP (aktu aplikace práva)
Interpretace jiných právně významných verbálních projevů (např. interpretace výpovědí svědků, listin, zvukových záznamů při dokazování, ale i např. interpretace chování člověka)
Celsus: „Poznat zákony neznamená pamatovat si jejich slova, ale poznat jejich sílu a moc.“
Definice
Interpretace práva je duševní činnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem, vyjádřených v pramenech práva, zejména v normativních právních aktech.
Při interpretaci práva se zejména zjišťuje:
význam normativního ustanovení
jeho smysl a cílová zaměřenost
jeho místo v systému práva
Interpretace je nezbytnou součástí procesu aplikace práva
Tradičním cílem interpretace práva je postižení významu a smyslu právní normy, která byla zakotvena a vyjádřena ve slovní formulaci toho kterého normativního aktu
Zásady:
Požadavku zákonnosti tedy odporuje takové pojetí interpretace, které upřednostňuje tzv. ratio legis (úmysl zákonodárce) před obsahem textu normativního právního aktu. Při přísném dodržování zákonnosti nemůže úmysl zákonodárce vystupovat jako zvláštní objekt výkladu, oddělený od obsahu textu právního aktu. Interpretace práva nesmí být contra legem
Právní normy jako obecně závazná pravidla chování se vyznačují větší či menší mírou abstraktnosti
Platí zásada, že při interpretaci není možné popřít ani odstranit základní demokratické prvky práva. Zároveň platí, že není možné smysl textu interpretovat jinak, než jak to z něj doslovně vyplívá
Toto nás přivádí k pojmům správné a vadné interpretace. Pravdivým významem dosáhneme správné interpretace, oproti tomu vadná interpretace udílí nepravdivý význam znakům. Pak jde o dezinterpretaci (neúmyslná vadná interpretace) nebo falzifikaci (úmyslná vadná interpretace)