TP - Pražská scripta

Vyskytuje se ve formě psané (mezinárodní smlouvy) i nepsané (mezinárodní obyčej)

o

1)mezinárodní obyčej – je zejména pramenem obecného mezinárodního práva, které zavazuje všechny státy světa – je převážně
dispozitivní povahy, klíčový význam v něm však mají kogentní normy mezinárodního práva (ius cogens)

o

2)partikulární normy – platí mezi dvěma nebo více státy, např.v určitém regionu

obtížně vynutitelné – stát je monopol násilí (to se rozpadá, protože je privatizováno – viz privatizace věznic), není donucovací aparát

o

ohnisko centralizovaného donucení – Rada bezpečnosti OSN na základě Charty OSN, Mezinárodní soudní dvůr OSN, 
mezinárodní trestní soudy (ad hoc), Mezinárodní trestní soud (Haag, od 1998 – platnost od 2003)

Ve vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva nejde o problematiku vnitřní diferenciace systému práva – jde o vztah dvou právních
systémů.

Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva 

různé modely pojetí vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva: Dvě doktríny:

Monistická = národní právní řády jsou jen autonomní částí světového práva, v zásadě jediný a jednotný právní řád

o

závaznost norem MP: MP je nadřazeno, v případě rozporů mají státy povinnost provést změny

o

výhody: když je zrušen závazek v mezinárodním právu, zanikne i ve vnitrostátním, je to praktičtější, rozumnější, 
efektivnější, pružnější

o

nevýhody: jestli je v hierarchii výše vnitrostátní nebo mezinárodní 

extrémní monistické pojetí – splynutí MP a VP  v jediný a jednotný právní řád – nereálné (státní orgány by mohly vydávat 

právní akty jen na základě a v mezích mezinárodněprávního zmocnění)

Dualistická = tradiční: existence dvou, v zásadě oddělených právních systémů, mezinárodní právo upravuje pouze vztahy 
mezi státy, národní čili vnitrostátní právo vztahy mezi subjekty v mezích jurisdikce určitého státu a je věcí státu zvážit, jestli