TP - Pražská scripta

právní systémy členských států

•

směrnice vyžaduje tzv.transpozici (někdy se užívá výraz implementaci) – neboli promítnutí do právních předpisů členských 
států 

•

Nařízení a směrnice mají odlišnou právní povahu, jejich vnější podoba a legislativní proces jsou však obdobné.

•

Řádný legislativní postup: Je to procedura spolurozhodování, k přijetí aktu je třeba souhlasu jak Rady EU, tak Evropského 
parlamentu.
◦

1) Komise předloží předloží návrh (zároveň postoupí návrh národním parlamentům) 

◦

2)Evropský parlament k němu zaujme svůj postoj 

◦

3) Rada EU kvalifikovanou většinou schválí návrh ve znění stanoviska Evropského parlamentu (nebo v původním znění,
nenavrhl-li Evropský parlament žádné změny). Tam je akt přijat.

◦

4) Chce-li Rada znění EU učinit v návrhu změny, přijme k němu svůj postoj 

◦

5) O tomto postoji Rady jedná Evropský parlament 

▪

a) schválí-li  jej nebo nepřijme-li během tří měsíců žádné usnesení, akt je přijat.

▪

b) Odmítne-li postoj Rady nadpoloviční  většinou všech poslanců, akt je zamítnut 

▪

c) Navrhne-li nadpoloviční většinou všech poslanců změny aktu, putuje návrh opět do Rady EU.

◦

5) Rada EU může schválit všechny změny navržené Evropským parlamentem kvalifikovanou věršinou ( a ty s nimiž 
nesouhlasí Komise, jednomyslně), pak je akt přijat, jinak zasedne dohodovací výbor

◦

6)Schválí-li dohodovací výbor zástupců Rady EU a Evropského parlamentu do šesti týdnů společný návrh a ten je do 
dalších šesti týdnů schválen Radou i Evropským parlamentem, akt je přijat, jinak je zamítnut.

•

Akty musí obsahovat odůvodnění a odkazovat povinné návrhy či stanoviska požadované smlouvami. Směrnice navíc 
obsahuje lhůtu, do které musí státy směrnici provést.