TP - Pražská scripta

•

a) rámcové rozhodnutí – (Framework Decision), přijímané za účelem sbližování právních předpisů členských států Unie; 

•

b) rozhodnutí – (Decision), přijímané za jiným účelem, než je sbližování právních předpisů. Dále se jedná o tzv.opatření k 
provedení těchto rozhodnutí na úrovni Unie; 

•

c) společný postoj – (Common Position), vymezující přístup Unie k určité otázce. Na rozdíl od ostatních právních aktů 
třetího pilíře má tento nástroj pouze doporučující, nikoliv právně závazný charakter 

•

d) úmluva – (Convention), která byla následně doporučena členským státům Unie k přijetí v souladu s jejich 
ústavněprávními předpisy (ratifikace). 

•

Dále se jednalo o tzv.opatření k provádění těchto smluv.

•

Protože právní akty unijního nebyly bezprostředně závazné v členských státech EU, musely být transformovány do 
vnitrostátního práva prostřednictvím zákonů schválených zákonodárnými sbory členských států.

Vztah práva EU a vnitrostátního práva

•

Přednostní aplikovatelnost - Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora mají zakládací smlouvy a akty Unie 
přijaté při výkonu svěřených oravomocí přednost před právem členských států 

•

Zásadní význam má v této souvislosti rozsudek Costa vs. E.N.E.L.z roku 1964. Mezivládní konference ,která schválila text 
Lisabonské smlouvy, přijala Prohlášení č.17, o přednosti práva:,,Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou 
Soudního dvora Evropské unie mají smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za

podmínek stanovených touto judikaturou.'

51

•

Přímý účinek - Evropský soudní dvůr dále dovodil, že normy evropského práva přiznávají práva a ukládají povinnosti 
přímo občanům (a právnickým osobám) členských států, nemusí tedy čekat na transformaci do vnitrostátního práva 
( srov.rozsudek Van Gend en Loos vs.Nizozemská fiskální správa z roku 1963)