TP - Pražská scripta

3) mají specifický význam a způsob použití

jsou v podstatě nezrušitelné, zatímco právní normy se ruší, vznikají a zanikají

jsou východiskem právních norem, orientují normotvůrce

13. Pojem a druhy pramenů práva

Trojí význam pojmu prameny práva

Pramen práva ve formálním smyslu – vyjadřuje vnější formu právních norem, která dodává pravidlu charakter práva, forma v níž je 

obsaženo objektivní právo 

27

Pramen práva v materiálním smyslu – zdroj obsahu těchto norem,  např. stav dané společnosti, státu a politického režimu, její 
tradice a zvyklosti, technologickou, ekonomickou a kulturní úroveň, vliv mezinárodního společenství, resp. jednotlivých států a jejich

právních systémů, dosažený stupeň vývoje lidské civilizace, resp. příslušného civilizačního okruhu.

Pramen práva v gnozeologickém smyslu – jako zdroj poznání práva;  jedná se o veškeré informace o právu, jeho společenském 

působení. Zdrojem poznání určitého právního systému nemají být jen zákony a precedenty, resp. mezinárodní smlouvy, ale i 
rozhodnutí orgánů veřejné moci individuální povahy, tj. individuální právní akty, zejména judikatura, smlouvy, právní literatura, 

dokumentace legislativního procesu apod.

Příklad: (v čase feudalismu)

o

právní obyčej – pramen práva v materiálním smyslu (odkud se to právo vlastně vzalo)

o

právní knihy – pramen práva v gnozeologickém smyslu (kde se s tím právem můžeme obeznámit)

o

právní knihy pak mohly být autorizovány (uznán) státem za pramen práva ve formálním smyslu

Prameny práva jako formy právních pravidel

jsou historicky proměnlivé (začátkem 19. století se dotváří kontinentální právní systém, proces kodifikací, opouštění od 
nepsaných pramenů) a v současnosti spojeny s odlišnými typy právní kultury