TP - Pražská scripta

Právní normy

 obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená nebo uznaná státem, jejichž porušení stát sankcionuje

Shodné rysy

1) preskriptivní charakter (stanovují něco, co má být, působí regulativně, směřuje do budoucnosti)

2) nezbytné uznání ze strany státu,resp.společenství států (jinak by nebyly relevantní při aplikaci)

3) dělení na hmotněprávní (zásada legální licence) a procesněprávní (nemo iudex in causa sua)

Čím se liší právní principy od právních norem 

1) jsou vyšší míry obecnosti než normy – stanovují právní postup, kterým se normy řídí a nevyplývají z nich bezprostředně 

práva a povinnosti

o

jsou východiskem pro právní normy, orientují normotvůrce (např.presumpce neviny jako východisko pro normy 
TZ)

pouze stanoví obecný právní postup, kterým se normy řídí; nevyplývají z nich bezprostředně práva a 

povinnosti

o

používají se při řešení obtížných právních případů (zvláště vyššími soudy), kdy je třeba posoudit relevanci mezi 
konkrétní právní úpravou a jejími principiálními východisky; v kontinentálním typu právní kultury mohou ústavní 
soudy zasáhnout do právního řádu, pokud nevychází z právních principů

o

mezinárodní hledisko – stěžejní principy jsou vyloučeny v judikatuře mezinárodních soudů (MSD, ESLP, ESD)

2) mohou mít (a nezřídka mají) kontradiktorní charakter, tj. mohou být v rozporu

o

pokud nejsou slučitelné, používá se metoda vyvažování (proporcionality) nebo specifikace (omezení platnosti 
principu pro určité případy)

o

např. případ specifikace v USA, kdy dědic zavraždil zůstavitele, aby získal majetek, ale neexistovala ještě právní 
norma, která by to zakazovala, upřednostnil se tedy princip, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního 
jednání před zásadou legální licence