Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




římské právo otázky ke zkoušce

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (521 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Římské právo-otázky ke zkoušce

Dříve než začnete studovat tento materiál, dovolte mi, abych Vás seznámil s tímto dokumentem. Jedná se o první materiál vhodný ke studiu na ústní část zkoušky z ŘP. Protože jsem sám poznal, jak obtížné je studium tohoto předmětu, vypracoval jsem 40 otázek k ústní části, převzaté ze státnice, ze kterých je možné studovat i k písemné části. Jako velice vhodný portál na případné doplnění nebo upřesnění informací doporučuji ius-wiki.eu.

Materie je poměrně obsáhlá vzhledem k různým požadavkům vyučujících. Jsem si jist, že u doktorky Veselé je zde informací až nadbytečně, ale k paní docentce Židlické a doktorovi Salákovi je jich pouze dostatečně.

Latinské věty

Věty jsou řazeny podle otázek k ústní části. Tématicky odpovídají příslušným otázkám.

  1. Ius publicum id est quod ad statum rei romanae spectat, ius privatum ad utilitatem singulorum pertinet. Veřejné právo je to, které se týká všech Římanů, soukromé právo sleduje zájmy jednotlivců.(Současné dělení práva na soukromé a veřejné z této zásady vychází).

  2. Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi. Spravedlnost je pevná a trvalá snaha poskytnout každému, co jeho jest právem.

  3. Quieta non movere. Klidným(pokojným) nehýbat.(nerušit pokojný stav–právní zásada vyjadřující pravidlo, že kdo se cítí v právu v určitém sporu, nemá svémocně narušovat daný stav věcí, ale má se obrátit na příslušnou státní autoritu(obvykle na soud).

  4. Ius est ars boni et aequi. Právo je umění dobrého a spravedlivého.(Celsus, D. 1, 1, 1) Digesta [kniha; titul; fragment]

  5. Nemo ad alium plus iuris transferre potest, quam ipse habet. Nikdo nemůže na jiného převést více práva, než sám má.

  6. Servitutibus civiliter utendum est. Služebnost se musí vykonávat slušně(t.j. s ohledem na držitele služebné věci).

  7. Servitus praedio utilis esse debet. Služebnost má být pro pozemek užitečná.(nemá sledovat pouze naše ekonomické cíle)

  8. Servitus servitutis esse non potest. Služebnost k služebnosti není možná(ke služebnosti jako nesamostatnému předmětu práva nelze zřídit další služebnost).

  9. Servitus in faciendo consistere nequit. Služebnost nemůže záležet v konání. (vlastník nemovitosti nemusí nic konat, musí pouze strpět užívání/požívání pozemku, musí také zajistit nerušený výkon služebnosti)

  10. Nemini res sua servit. Nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci.(služebnost může být zřízena pouze k cizí věci)

  11. Cui bono? Komu ku prospěchu?(komu to prospěje?, komu to bude dobré?)

  12. Solvere dicimus eum qui fecit quod facere promisit. Říkáme, že plnil ten, kdo udělal, co slíbil.

  13. Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuis solvendae rei secundum nostrae civitatis iura. Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění.

  14. Duae res in obligatione, una tantum in solutione. Dvě věci jsou zavázány, jen jedna se plní.

  15. Ius publicum privatorum pactis mutari non potest. Veřejné právo nelze měnit úmluvami soukromých osob.

  16. Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana.

  17. Scire leges non hoc est verba earum tenere, sed vim ac potestatem. Znát zákony neznamená držet se jejich slov, ale znát jejich moc(účinnost) a sílu.(Celsus, D. 1.3.17)

  18. Iudex aequitatem semper spectare debet. Soudce musí mít stále na zřeteli spravedlnost.

  19. Allegans contraria non est audiendus. Kdo vypovídá rozporně, nemá být slyšen.

  20. Voluntatis est suscipere mandatum, necessitatis consumare. Přijmout příkaz je otázkou vůle, splnit příkaz je nutností.

  21. Pacta sunt servanda. Úmluvy se musí dodržovat.(tato definice vznikla až v 17. století, autor Hugo Grotius)

  22. Ignorantia iuris non praesumitur nec toleratur. Neznalost práva se nepředpokládá a ani se netrpí.

  23. Periculum est emptoris. Nebezpečí postihuje kupce, nebezpečí je na kupci.

  24. Casum sentit dominus. Za náhodnou škodu odpovídá vlastník.

  25. Non decipitur qui scit se decipi. Není podváděn, kdo ví, že ho podvádějí.

  26. Furtum est concrectatio rei fraudulosa lucri faciendi gratia rei vel etiam usus eius possessionisve. Krádež je podvodné zcizení věci s úmyslem obohatit se buď hodnotou věci samé nebo i jejím užíváním či držbou.

  27. Lata culpa est nimia neglegentia id est non intellegere quod omnes intellegunt. Hrubá nedbalost je příslišné nedbání, to jest nevědění toho, co vědí všichni.

  28. Volenti non fit iniuria. Tomu, kdo je svolný, se neděje bezpráví.

  29. Semel heres semper heres. Jednou dědic, vždycky dědic.

  30. Aequum et bonum est lex legum. Spravedlivý a dobrý je zákon zákonů.

  31. Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum. Vůle zůstavitele je proměnlivá až do posledního okamžiku jeho života.

  32. Iura naturae sunt immutabilia. Práva přírody jsou nezměnitelná/přirozená práva se nedají změnit.

  33. Culpa lata dolo comparabitur. Hrubá nedbalost se rovná zlému úmyslu.

  34. Fraus est celare fraudem. Zatajovat podvod je podvod.

  35. Interest rei publicae ne sua re quis male utatur. Stát má zájem na tom, aby lidé nezneužívali svůj majetek.

  36. Quod metus causa gestum erit, ratum non habebo. Co bude učiněno pod nátlakem(ze strachu), nebude pokládáno za platné(neschválím).(takové jednání bude absolutně neplatné, nicotné)

  37. Coactus voluit tamen voluit. Chtěl donucen, ale přece jen chtěl.

  38. In dubio pro reo. V pochybnostech ve prospěch obžalovaného.

  39. Ei incumbit probatio qui dicit, non qui negat. Břemeno důkazů leží na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá.

  40. Ius utendi, fruendi, possidendi et abutendi. Právo věc užívat, požívat, disponovat s ní a zničit ji.

  41. Qui tacet consentire videtur ubi loqui potuit et debuit. Kdo mlčí, když mohl mluvit a měl, zřejmě souhlasí.

  42. Lex posterior derogat priori. Zákon pozdější ruší předchozí.

  43. Dare, facere, praestare. Dát, konat, poskytovat.

  44. Per liberam personam nobis adquiri non potest. Není možné nabývat skrze soukromou osobu.(lze nabývat jen skrze nám podřízenou osobu jakou je např. otrok, neboť kdybychom nabývali skrze soukromou osobu, VP získává sama)

  45. Summum ius summa iniuria. Vrchol práva, vrchol bezpráví.

  46. Ne bis de eadem re. Ne dvakrát o téže věci.

  47. Genus perire non censetur. Soudí se, že druhově určené(genericky určené) nezaniká.

  48. Honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere. Důstojně žít, druhému neškodit a každému dopřát, co jeho jest.

  49. Consensus facit nuptias. Manželství vzniká souhlasem.

  50. Mater semper certa est. Matka je vždy jistá.

Témata, do kterých materiál patří