otázky k absolvování kolokvia

ÚSTAVNÍ SYSTÉMY

Otázky k absolvování kolokvia v zimním semestru akademického roku 2020/2021

1. Možnosti a meze srovnávací metody v ústavním právu

• ústavněprávní komparatistika = srovnávací právní věda jejímž předmětem zkoumání je porovnávání ústavních systémů různých zemí

• prvky porovnávání:

  • comparandum = to, co porovnáváme

  • comparatum = to, s čím/oproti čemu porovnáváme comparandum

  • tertium comparationis = to, co mají srovnávané předměty společného a co tak umožňuje jejich srovnávání

• úrovně srovnávání v právní komparistice obecně

  • makrokomparistika = srovnávání právního řádu (případně Ústavy) jako celku

  • mikrokomparistika = srovnávání jednotlivých právních norem

  • mezinárodní

  • vnitrostátní – typicky v případě federací

• Ústavní právo jako takové ale začalo být komparativně zkoumáno až v době, kdy byly přijaty první psané ústavy, tedy na přelomu 18. a 19. století (trend konstitucionalizace) – tvůrci amerických i francouzských ústavních dokumentů se mohli při formování nového státního zřízení jen do omezené míry spoléhat na existující struktury a poznatky ze zahraničí získané srovnáváním jim sloužily jako inspirační zdroje a současně jako ospravedlnění pro zvolená řešení. (ústavní vzory)

• éra vzestupu ústavní komparatistiky = období po druhé světové válce (vývoz demokracie do Německa, Itálie a Japonska) až do 70. let (v USA), vznikají nové demokratické systémy s novými ústavami

• trendy ve vývoji ústavního práva: konstitucionalizace, judicializace, globalizace, internacionalizace

• poznatky obecné právní komparatistiky sice lze brát v úvahu a je možné s nimi pracovat, ale pouze s vědomím některých podstatných specifik ústavního práva a ústavní komparatistiky

  • prolínání práva a politiky v ústavním právu

  • psané ústavní právo je vždy nutně neúplné, protože z povahy věci nemůže odrážet politickou realitu, kterou ovlivňují mimoústavní aktéři (nátlakové skupiny, velké korporace, církve nebo média) i soudcovská interpretace práva

  • je tedy třeba rozlišovat, jak to či ono býti má, od toho, jak to skutečně je; vědět je ovšem dobré obojí

každá ústava vznikla v určité společenské realitě, která se v každém státě lišila: politické poměry, etnické složení obyvatelstva, typ právní kultury, historická tradice, sociální situace, zahraniční politika…

konstitucionalismus = právem omezená vláda která získává legitimitu respektováním těchto limitů

hlavní rolí konstitucionalismu je ochrana a zajištění tzv. svobody moderních, svobody, jejíž podstatou je poklidné užívání individuálních práv a svobod. Pro moderního člověka je totiž, na rozdíl od antického homo politicus hledajícího ctnost a blaženost ve sféře veřejné, sférou realizace ta soukromá, a jeho prvotní potřebou se stala jeho nezávislost na veřejné moci