otázky k absolvování kolokvia

Formy vlády jednoho (monokracie)

- subjekt rozhodování je sám, avšak není jediný, kdo ve státě rozhoduje (význam byrokracie)

- na základě čeho může rozhodovat:

→ vlastník - patrimoniální teorie

→ ztělesněný, živý bůh – teokracie

→ hlava církve – faraón

→ dědičný panovník

→ diktátor či vůdce strany

Formy vlády několika osob (málo)

- nejvíce podob, protože je pravidlem, ty dvě ostatní jsou výjimky

• aristokracie (vláda nejlepších v zájmu celku)

• teokracie (vláda církev a její vedení)

• ideokracie (vláda ideologie – ztělesněná stranou nebo opět církví->opět teokracie)

• partokracie (vláda jediné strany)

• paritokracie (vláda na dohodě více stran – např. 1. čs republika)

• meritokracie (nejzasloužilejší – utopie)

• timokracie (vláda majetných – rozsah moci určován bohatstvím, Athény po Solónových reformách)

• plutokracie (nejbohatší – forma oligarchie)

• stratokracie (vláda vojska, pretoriánské gardy, vojenské junty)

• gerontokracie (vláda stařešinů rodů, zpravidla do WWI)

• etnokracie (vláda národa v různých podobách – např. nacismus)

• kleptokracie (vláda zlodějů – pro některé diktátory pracují)

Formy vlády mnoha osob

- v současnosti pod pojmem demokracie (jako jediná žádoucí); jinak opět různé druhy

• demokracie (vláda lidu, všech dospělých – R. Dahl zavádí pojem polyarchie)

• isokracie (vláda zletilých, založená na volbách)

• demarchie (lid vládne bez voleb za pomoci jinak určených funkcionářů a orgánů - např. losem; překonání problému mlčící, pasivní většiny a úzkého zájmu pol. stran)

• ochlokracie (vláda lůzy)

Formy vlády nikoho

• bezvládí (při převratu, obsazení státu, rozpadu právní struktury)

• anarchie (představa, že si vystačí bez autoritativního rozhodování státních orgánů; společný majetek, společné rozhodování; představa ideologie nepřátelská státu či stav kde neplatí pravidla)

Konstitucionalismus neboli ústavnost označuje bezvýjimečnou vládu ústavy, resp. vládu lidu prostřednictvím demokratické ústavy, která odděluje státní moci a chrání lidská práva. Projevuje se také v tom, že všechny zákony a podzákonné předpisy musí být v souladu s ústavou (ústavním pořádkem), zachovávání ústavnosti kontroluje ústavní soudnictví.

V České republice je podle čl. 83 Ústavy orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud.

V původním historickém smyslu konstitucionalismus označoval snahy o prosazení psané ústavy, jako aktu s nejvyšší právní silou ve státě, kterou by byli všichni vázáni, včetně do té doby absolutistického panovníka. Je tedy přímo spjat s myšlenkou právního, resp. ústavního státu a rozvíjel se postupně, zejména když v 19. století začaly vznikat konstituční monarchie. V českých zemích se požadavky na zavedení ústavnosti objevily poprvé v revolučním roce 1848.

1) preventivní kontrola ústavnosti :