římské právo otázky ke zkoušce

Ochrana držby byla realizována pomocí praetorských interdikt. Jednalo se o mimořádný prostředek magistrátský(viz ot. č. 31). Interdikt=dekretum, autoritativní rozhodnutí praetora z moci jeho imperia(nejvyšší nařizovací pravomoc).

Existovaly 2 druhy interdikt:

a) interdikta sloužící k ochraně držby před jejím rušením

Interdictum Uti possidetis sloužilo k ochraně rušené držby u nemovitostí. Obsahovalo zákaz měnit držební stav v době jeho vydání. Interdictum Utrubi sloužilo k ochraně držby u movitostí.

b) interdikta sloužící k ochraně držby před jejím odnětím.

Interdictum de vi směřovalo proti použití násilí(menšího rozsahu), nařizovalo tomu, kdo se zmocnil násilím držby pozemku, navrátit držbu původnímu majiteli. Interdictum de vi armata sloužilo proti násilí mimořádné intenzity.

Nabytí držby se u corporalis possessio nabývá uchopením věci=aprehenzí, u pozemku vstupem na něj nebo vymezením pozemku, ukázáním hranic(např. z věže), další možností bylo obejít pozemek. Jednostranná aprehenze byla v případě, že se nabývala věc, kterou předtím nikdo nedržel. Corporalis possessio bylo zastupitelné, mohla ho zprostředkovat jiná osoba(např. detence). Animus possidendi bylo nezastupitelné.

Vydržením dochází k originárnímu způsobu nabytí kviritského vlastnictví. Držba se vydržením mění ve vlastnické právo, trvá-li po určitou dobu. Držbu nebylo možné převádět, kvůli své faktičnosti se musela znovu nabýt.

Ztráta držby nastává, odpadne-li jeden z pojmových znaků držby(nebo oba). Ztrátou corpore odpadá fyzické ovládání věci, ztrátou anima odpadá vůle ovládat věc. Další možností zániku byla smrt držitele, zánik věci, ztráta právní subjektivity držitele atd.

Otázka č.4 Usus modernus pandectarum(UMP)

Usus modernus pandectarum znamená v překladu moderní užití Digest=Pandekt. Jedná se o novou teoreticko praktickou právní vědu(školu) založenou na recepci ŘP. Jejím zakladatelem se stal Friedrich Carl von Savigny. Postupem času docházelo k převzetí římskoprávních zásad.

Proces recepce římského práva ovšem neznamenal úplné popření domácích právních systémů, tzn. že německé domácí právo existovalo dále po boku ŘP. Římské právo sice získalo vedoucí postavení, domácí partikulární právo se však chápalo jako lokální odchylka, modifikace římskoprávních zásad, ke které bylo třeba v konkrétním případě přihlédnout(takovéto pojetí práva se označovalo jako usus modernus pandectarum a uplatňovalo se v německé vědě a praxi v 16. až 18. století). UMP je právní věda vybudovaná na základě recipovaného ŘP.

Počátek UMP se datuje k roku 1495, kdy německý císař Maxmilián I. v důsledku svých rozsáhlých reforem vydal soudní řád pro Říššský komorní soud(Reichskammergericht)=kamerální jurisprudence. Soudci na něm měli soudit podle ius commune(ŘP). Soudci tlačí na sjednocování rozdrobené právní praxe, proto se obracejí na univerzity, kde se rodí UMP. Panuje názor, že právníci nemají znát pouze samotné Pandekty(Digesta), ale také jejich moderní užití společně s právem domácím. Název UMP byl odvozen z díla Samuela Stryka z konce 17. století. Dochází k rozvoji právnického školství-vznikají univerzity jako střediska právní vědy. V důsledku toho roste počet doktorů práv, ale i negraduovaných právníků-byli také významní, protože pracovali v terénu.