římské právo otázky ke zkoušce

Jedná se o žalobu chránící praetorské(bonitární) vlastnictví. Je žalobou nedržícího bonitárního vlastníka. Žaloba je pojmenována podle praetora Publicia. Vznikla v roce 70 př.n.l. Nejprve vznikla ochrana VP, od níž byl odvozen nový druh vlastnictví. Vzniká v době rozmachu zahraničního obchodu, kdy VP cizinců nebylo nijak chráněno. Žalobce nabyl věc řádným způsobem-tradicí na základě koupě(měl tedy bonitární vlastnictví), měl možnost domáhat se vydání věci bez ohledu na vydržecí lhůtu, proto se jedná o fiktivní žalobu, neboť kupec se stával vlastníkem až vydržením, proto soudce v procesu musel něco fingovat(nejčastěji uplynutí vydržecí lhůty=tempus). Žalobce nedokazuje své VP, ale to, že nabyl řádným způsobem a držel v dobré víře. Žalovaným je držitel, kterým mohl být i kviritský vlastník(žalovaným podle actio Publiciana in rem nemusel být pouze bonitární vlastník). Cílem této žaloby bylo dosažení vydání věci se vším, co k ní eventuálně přibylo, zejména přírůstky a plody. Jedná se o slabší ochranný prostředek.

3) Actio negatoria=žaloba zápurčí

Jedná se o žalobu proti částečnému rušení VP. Je to věcná žaloba=actio in rem. Je proti vydržení věcného práva k věci cizí, není proti znovu nabytí držby.

Další prostředky k ochraně vlastnictví:

4) Reivindicationes utiles

Jsou to žaloby vytvořené podle reivindikace. Nesměřují k vydání věci, ale k náhradě způsobené škody. Tyto žaloby vychází z rozmanitých způsobů originárního nabytí VP. Je to např. žaloba vlastníka stromu, který byl zasazen na cizím pozemku apod.

5) Mezní žaloba atd.

Otázka č.3 Držba

Držba je věcným právem. Oproti vlastnictví je faktickým panstvím(všeobecnou mocí) nad věcí. Držba se vyznačuje 2 pojmovými znaky:corporalis possessio=fyzické ovládání věci; mít věc u sebe a animus possidendi=úmysl zacházet s věcí jako s vlastní. Držba je projevem VP, neboť držitelem bývá většinou vlastník. Existoval důraz na publicitu převodů, protože v té době neexistovaly pozemkové knihy. Držba není samostatným právem, ale pouhou skutečností, dočasným stavem. Vlastnictví je právo něco mít, zatímco držba je skutečností, že něco mám.

Existují 2 druhy držby:

-držba věcí vlastních=possessio pro suo(mám věc u sebe a pro sebe)

-držba cizí=naturalis possessio(mám věc u sebe, nikoliv však pro sebe)

Naturalis possessio se jinak nazývá přirozená držba, od dob Justiniána detence. Předmětem držby mohly být pouze věci, které se mohly stát předmětem VP. Hromadnou věc nelze držet jako celek. Držba mohla být v dobré víře(bonae fidei possessio), kdy držitel nepůsobí nikomu újmu, nebo ve zlé víře(malae fidei possessio), kdy je držbou někomu jinému způsobena újma(např. zloděj, lupič, nepoctivý nálezce apod). Dále existuje držba věcí hmotných a nehmotných(držba práva).