Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Fonetika- zkouška

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (34,29 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Pravopis Primitivní- do 13. století, hlásky v češtině, které latina neměla, byly označovány písmeny pro hlásky zvukově nejbližší. Spřežkový- 14. století, k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, byly používané spřežky, tj. spojení dvou a více latinských písmen (czas-čas) Diakritický- 15. století, zavedl ho Jan Hus, zavedl diakritická znaménka (nábodeníčko dlouhé a krátké) Bratrský pravopis- 16. století, platil až do Národního obrození, hlavní dílo doby: Šestidílná Bible kralická místo teček nad souhláskami byl zaveden háčekhláska „j“ se zapisuje jako „g“ (máj-mág)dvojhlásky „aj“, „ej“ -> „ay“, „ey“hláska „v“ se zapisuje jako „w“písmeno „v“ se označuje na začátku slov jako „u“ (vslyš->uslyš)délka samohlásek se označuje čárkou, ale písmeno „í“ se zapisuje jako „j“po „z, s, c“ a ve spojce „i“ se píše jen „y“zánik duálu a jednoduchých časů minulých Analogická úprava- 1809, Josef Dobrovský= Podrobná mluvnice jazyka českého zavedení „i“ po „c“, „i“ ve spojce „y“po „z, s“ se podle analogie začalo psát i/y: 1. pád- páni-psi, 4. a 7. pád: pány-psyrozdělil slovesa do tříd podle kmene minuléhozpřesnil tvary přechodníků Skladná úprava- 1842, Josef Šafařík začalo se psát „i“ místo „j“„j“ nahradilo „g“od roku 1849 „w“ nahrazeno „v“místo „au“ – „ou“ 1902 Jan Gebauer- Pravidla českého pravopisu Poslední pravopisná reforma- 1993 1. psaní přejatých slov s>z (kurz, pulz)označování kvantity (balon, penicilin, archiv)psaní dalších slov podle výslovnosti (plejboj) 2. psaní velkých písmen: ulice U Hrušky 3. psaní složených přídavných jmen: anglicko-český, zahraničněpolitický 4. psaní čárek: Sdělte mi prosím, kdy přijdete. 5. Slovesa typu: sází: oni sázejí/sázíkryje, kupuje: já kryji/kryju, oni kryjí/kryjoumaže: já pouze mažu, oni mažou (VÝJIMKA! já píšu/píši, oni píšou/píší)tiskne: on tisknul/tiskl 6. opuštění přípony „-ti“ v infinitivu: nosit, psát, péct 7. číslovky tři a čtyři: 2. pád: do tří/třech, do čtyř/čtyřech 8. zájmena přivlastňovací můj, tvůj, svůj: ve 2., 3., 6. a 7. pádě, bez mé/mojí, k mé/mojí 9. bez ruk/rukou, mohu/můžu, mohou/můžou Transliterace- převod jednoho znaku na druhý Transkripce- převod z mluvené řeči do grafémů, ruší pravopisnou konvenci a pokud možno odráží přesné znění řeči, má specifické znaky Ráz- neznělá glottální okluziva, tvrdý hlasový začátek, není samostatný foném a v písmu se nezaznamenává obligatorní: závazný, vždy u slov začínajících samohláskou (´k ?Evje)fakultativní: doporučený, předložky (´pro ?oba), prefix (´do?opravdy), superlativ (´nej?aktivňejší) Komutační testy- hledáme pro určitý foném všechny opozice v jazyce užívané k: /k/ x /p/ /kolem/- /polem/ /k/ x /b/ /kolem/ - /bolem/ Metoda minimálních párů- vybíráme dvojice zvukových realizací slov lišící se jen jednou zvukovou jednotkou a ověřujeme si na základě znalosti jazyka, zda jde o dvě významové jednotky. Pokud ano, jde o alofony dvou samostatných fonémů, v opačném případě jde o realizaci jediného centra a periferie inventáře fonémů. [pes] – [bez], [šít] – [žít] Komutační test umožní určit míru využití fonémů v jazyce. Některé jsou v opozici ke všem ostatním fonémům téhož typu, jiné tvoří jen málo opozic. To fonémy tvořící maximum opozic jsou centrem inventáře fonémů jazyka, fonémy málo využívané tvoří jeho periferii. Fonologická opozice- vztahy systémů v opozici Privativní opozice- srovnáváme dva fonémy, mají všechno společné, ale jeden z členů má ještě jednu věc navíc. (Přítomnost X Nepřítomnost). Člen, který má více vlastností se nazývá člen příznakový (b-p, t-d => jen jeden z nich má navíc znělost, což je ten příznakový člen) Graduální opozice- fonémy mají všechny vlastnosti stejné a liší se mírou jedné z nich (a-á => rozdíl v kvantitě samohlásek) Ekvipolentní opozice- srovnáváme dva fonémy, mají shodný srovnávací základ, ale každá z nich má navíc ještě svoji charakteristiku (Existence X Neexistence), (t-ť => diferenční příznak diferencuje místo tvoření) Společný srovnávací základ- soubor relevantních vlastností, které mají srovnané fonémy společné, na jeho základě rozlišujeme opozice na: jednodimenzionální (bilaterální, dvoustranné)- na společném základě je jen jedna dvojice fonémů. V ČJ je bilaterální dvojice např. opozice fonémů /d/ a /n/: mají společné vlastnosti “prealveolární okluziva znělá“ a tento komplex vlastností se už v češtině u jiného fonému nevyskytujevícedimenzionální (multilaterální, mnohostranné)- společný základ se vykytuje ještě u dalšího fonémů. Např. vztah /t/ a /s/: mají společné vlastnosti prealveolárnost, neznělost a orálnost, takový komplex vlastností je však i u fonému /ts/ (psáno „c“)vztah disjunktní- může nastat i případ, že fonémy nemají žádné společné vlastnosti, nemají společný srovnávací základ. Např. /m/ a /s/: /m/ je labiální okluziva, sonorní a nazální. Pokud se protiklad fonémů realizuje vždy, označujeme jej jako stálý; pokud se v některých pozicích nerealizuje, jde o protiklad neutralizovatelný. Pozice, v nichž se protiklad fonémů v daném jazyce neuplatňuje, se pak nazývají neutralizační pozice. Korelace- soubor všech korelačních párů, které se l

Témata, do kterých materiál patří