Fonetika- zkouška

(c, č)

Artikulace= semiokluzivy

Akusticky= afrikáty

Prozodické/ modulační prostředky

Tempo- trvání/ rychlost artikulační práce, počet slabik za jednotku času

Výška hlasu- střídání výšky hlasu= melodie, častý signál emocí, mění význam věty

Pauzy- přerušení řečového proudu, vdechová/ nádechová pauza je fyziologická nutnost, správné kladení pauz= frázování. Komunikativní pauza- absolutní, relativní, fakultativní.

Slabika= Sylaba- základ rytmické stavby jazyka, je nejmenší jednotkou řeči, charakterizuje ji fonace, v češtině je především jednotkou zvukovou

Přízvukový takt- lineární jednotka, která váže jednu slabiku nesoucí slovní přízvuk a jistý počet slabik nepřízvučných. Takt určují dvě složky: přízvukový vrchol a mezitaktová hranice.

Slovní přízvuk- může pomoci k rozlišení slova

Vedlejší slovní přízvuk- objevuje se, když je slovo delší než 3 slabiky a objevuje se na lichých slabikách

Rytmus řeči je dán systematickým opakováním určitých zvukových prvků, jejich organizací, uspořádáním a využitím.

Promluvový úsek- lineární jednotka souvislé řeči nadřazená taktu, vzniká spojením několika taktů, které jsou ohraničeny pauzou, správné členění se nazývá frázování.

Výpověď- věta, která je uzavřena významově a intonačně.

Promluva- nejvyšší jednotka, skládá se z vět. Celek mezi dvěma absolutními pauzami.

Melodie- změny hlasové výšky v průběhu souvislé promluvy.

Kadence- zvukové útvary založené na dvou elementech, hlasové výšce a přízvuku, vykazují fonologickou strukturu.

Antikadence- zvláštní typ intonačního vyznění koncových úseků otázek.

SOUČASNOST JAZYKA- hlediska hodnocení změn:

1. Spisovnost- spisov. X nespis.

2. Vztahy v systému- paradigmatické- v inventáři fonémů (soubor hlásek), syntagmatické- změny hlásek v proudu řeči na základě jejich spojování

3. Závaznost změn- změny obligatorní- pravidelné, zákonité (asimilace znělosti), sporadické- fakultativní, často jsou omezeny jen na určité výrazy (disimilace)

4. Blízkost hlásek- tautosylabické změny, heterosylabické změny

5. Pozice hlásek- kombinatorní změna- je podmíněna umístěním hlásek (asimilace znělosti), poziční změna- ztráta znělosti na konci slova

PŘIZPŮSOBOVÁNÍ X KONTRAST

1. Asimilace- dochází k vzájemnému přizpůsobování hlásek (změny, při kterých určitá hláska ovlivňuje hlásku jinou a předává jí některou svou vlastnost). Častá změna ve všech jazycích.

2. Disimilace- v určité kombinaci hlásek dojde ke změně, jejímž výsledkem je větší zvukové odlišení hlásek navzájem (např. dvanáct-> dvanást)

DALŠÍ ROZLIŠOVACÍ HLEDISKA SE UPLATŇUJÍ U ASIMILAČNÍCH JEVŮ:

1. Stupeň změny – úplná (odtáhnout-> ottáhnout), částečná (odsunout-> odsunout)

2. Podle směru, kterým změna probíhá- Progresivní= předcházející hláska ovlivňuje hlásku následující, která stojí v řečovém řetězu za ní. Regresivní- hláska následující působí zpětně na hlásku, která se v řečovém řetězu objevila dříve (spjef, stuška)