Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Fonetika- zkouška

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (34,29 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

iší stejným korelačním příznakem Korelační pár- dvojice fonémů, které jsou členy privativní, bilaterální (jednodimenzionální) a proporční opozice Korelační řada- soustava korelační párů Korelační svazek- foném se může účastnit více než na jedné korelaci Komplementární distribuce= když dva alofony stojí v komplementární (doplňkové) distribuci, platí, pro ně, že se nikdy nemohou vyskytnout ve stejném hláskovém okolí (např. „n“ a zadopatrové „n“). Morfonologie- alternace fonémů- dochází ke „střídání hlásek“ uvnitř jednoho morfémů, změna není hodnocena jako nový morfém, změna morfému často změní význam slova (kloní x cloní). Morfoném- třída fonémů, které alternují uvnitř jednoho morfu- účastníci komunikace je interpretují jako jistou jednotku bez ohledu na proměnu znění a na to, že v jiných pozicích tytéž zvuky fungují jako realizace samostatných fonémů. Subfonematická fonologie- pokládá za min. zvukovou jednotku jazyka relevantní rysy. Vzhledem k tomu, že mají schopnost odlišovat členy opozice, užívá se pro ně termín distinktivní rysy fonémů. Celý směr se označuje jako teorie distinktivních rysů. Soubor distinktivních příznaků fonémů: Vokálnost – nevokálnost Akusticky jsou fonémy s příznakem „vokálnost“ charakterizovány přítomností formantových pruhů ve spektru, u nevokálních pruhy ve spektru chybějí; artikulačně je vokálnost založena na otevřenosti nadhrtanových prostorů. Vlastnost vokálnosti mají vokály a sonory, obstruenty a /j/ je nevokální. Konsonantnost – nekonsonantnost Akusticky jsou charakterizovány fonémy s příznakem "konsonantnost" nepatrnou celkovou energií, fonémy bez tohoto příznaku mají zvukovou energii vyšší; artikulačně je příznak konsonantnosti tvořen strikturami, u nekonsonantů striktury chybějí. Vlastnost konsonantnosti mají obstruenty a sonory, vokály a /j/ jsou nekonsonantní Kompaktnost – nekompaktnost Akusticky jsou fonémy s příznakem kompaktnosti charakterizovány soustředěním zvukové energie ve středu spektra, u nekompaktních je zvuková energie posunuta k okraji spektra; artikulačně je kompaktnost založena u konsonantů na artikulaci v zadnější části ústní dutiny (od postalveol dozadu), u vokálů jsou kompaktní ty, při nichž je jazyk v ústech nejníže. Vlastnost kompaktnosti mají vokály /a/, /a:/ a konsonanty postalveolární, palatální, velární, laryngální; ostatní fonémy jsou nekompaktní. Difuznost – nedifuznost Akusticky je pro difuznost typické postavení formantů (tónů, z nichž se skládá vokál) na okrajích spektra, formanty nedifuzních vokálů jsou blíže středu; artikulačně jde o rozdíl ve vertikálním posunu jazyka, u difuzních je jazyk blíže patru. Vlastnost difúznosti mají vysoké vokály, nedifuzní jsou vokály středové (/o/, /oː/, /e/, /eː/). Tento distinktivní příznak se vyskytuje jen u vokálů s příznakem "nekompaktnost" a byl do teorie distinktivních příznaků vnesen nověji jako dělítko mezi vokály vyššími než nízké. Ve starším pojetí se vokály dělily na kompaktní (s formanty blíže sebe) a difuzní (s formanty vzdálenějšími). Toto dělení nebylo s to postihnout trojúrovňové a víceúrovňové vokalické systémy Napjatost – nenapjatost Akusticky jsou u napjatých patrná ostřejší ohraničení složek spektra než u nenapjatých, artikulačně je napjatost dána větším napětím mluvních orgánů při artikulaci. Tento rozdíl v češtině není distinktivní. Uplatňuje se např. ve francouzštině pro diferenciaci dvou různých e-ových fonémů Znělost – neznělost Akusticky jsou fonémy s příznakem "znělost" (sonorita) charakterizovány přítomností formantu F0, ve spektru neznělých tento formant chybí; artikulačně je rozdíl založen na doplňujících kmitech hlasivek. Rozdíl se uplatňuje jako distinktivní příznak u většiny obstruentů (pravých konsonantů), u sonor a aproximant se neuplatní. (pozn.) Rozdíl znělých a neznělých je pro češtinu základním korelačním rysem. Nazálnost – nenazálnost (orálnost) Akusticky jsou fonémy s příznakem "nazálnost" charakterizovány typickými změnami formantové struktury; je u nich patrný dodatkový nosní formant a obvykle i částečná redukce některého jiného formantu. Artikulačně je rozdíl založen na využití dodatkového nosního rezonátoru. Nazálnost je v češtině přítomna u konsonantů /m/, /n/, /ɲ/ v opozici k /b/, /d/, /ɟ/; vzhledem k tomu, že tyto konsonanty jsou současně sonory, tj. mají vyšší složku tónovosti než jiné konsonanty, nemusí se s tímto rozdílem při popisu počítat. V některých jazycích existuje tento distinktivní rys i u vokálů (v polštině, francouzštině). Nekontinuálnost – kontinuálnost Akusticky jsou nekontinuální fonémy charakterizovány spojitostí spektra s realizacemi okolních fonémů, u nekontinuálních je před (nebo po) maximálním zvýšení akustické energie krátké přerušení; artikulačně je rozdíl založen na existenci úplné přehrady při artikulaci nekontinuálních konsonantů, při kontinuálních je přehrada jen částečná, tj. jde o úžinu. V češtině jsou nekontinuální okluzivy a semiokluzivy, ostatní konsonanty jsou kontinuální. Podle původního pojetí se příznak "nekontinuálnost" objevuje jako diferencující prvek i u kmitavého /r/ × /l/. Tato opozice bývá označována i jako opozice okluzivnosti - neokluzivnosti; termín dobře vyhovuje, i když vychází z artikulační podstaty distinktivního rysu. Drsnost (s

Témata, do kterých materiál patří