Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Fonetika- zkouška

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (34,29 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

tridens) – hladkost (mellows, matnost) Akusticky je při drsnosti forma zvukových složek nepravidelná, při rysu matnosti je spektrum sourodé; artikulačně je drsnost dána obměnou překážky, která vede ke vzniku turbulentních vzduchových proudů, při matnosti je překážka jednodušší. Vlastnost drsnosti mají semiokluzivy ve srovnání s okluzivami. Je to tedy distinktivní rys rozlišující dvě skupiny fonémů s příznakem nekontinuálnosti. Uplatní se u dvojic /t/ – /ʦ/, /d/ – /ʣ/. Někteří autoři uvažují o distinktivním rysu drsnosti – matnosti u dvojice fonémů /ř/ – /r/; to není oprávněné, neboť /r/ je sonora (má příznak vokálnost, konsonantnost), zatímco /ř/ je běžná souhláska; oba fonémy jsou tedy diferencovány již na úrovni základního členění fonémů. Abruptivnost – neabruptivnost (glottalizovanost – neglottalizovanost) Akusticky se abruptivnost jeví jako ostré ukončení spektra, u fonémů neabruptivních je spektrum ukončeno méně ostře; artikulačně je abruptivnost založena na sevření hlasové štěrbiny. (pozn.) Tento distinktivní rys se v nám blízkých jazycích nevyskytuje Tonické distinktivní rysy: Gravisivost (tupost) – akutovost (negravisovost, ostrost) Akusticky je gravisovost dána nízkými frekvencemi spektra, vysoké frekvence ve spektru jsou typické pro fonémy s příznakem ostrosti; artikulačně vzniká gravisovost větším prostorem v dutině ústní, provází proto hlásky s artikulací na okraji artikulačního ústrojí. Distinktivní rys gravisovosti je přítomen u vokálů /u/, /uː/, /o/, /oː/, při jejichž výslovnosti v zadní části ústní dutiny je prostor úst relativně volný (ve srovnání s /ɪ/, /e/, v nichž jej zčásti vyplňuje jazyk). U konsonantů jsou gravisové labiály, veláry a laryngály, ostatní jsou negravisové. Mollovost (snížení) - nemollovost Akusticky se mollovost projevuje celkovým posunem spektra hlásky dolů, nemollové jsou bez tohoto snížení; artikulačně je rys založen na zmenšení retního otvoru (artikulačně ´labializovanost´) nebo zkrácení hrdelní dutiny (velarizace artikulace). Rozdíl mollovosti se v nám blízkých jazycích neuplatňuje. Tento distinktivní rys bývá označován i termínem labializovanost nebo velarizovanost podle způsobu tvoření rysu v jazyce. Durovost (zvýšení) - nedurovost Akusticky se durovost projevuje posunem spektra výše, a to zejména v oblasti F2, u nedurových posun není; artikulačně je protiklad založen na zmenšení ústní dutiny při realizaci durových fonémů, jehož se dosahuje posunem jazyka k palatu; současně se zvětšuje hrdelní dutina. Distinktivní rys durovosti se v češtině neuplatňuje; je využíván např. v ruštině nebo polštině u konsonantů (rozdíl /m/ – /mʲ/; /s/ – /sʲ/ atd.). Tato opozice je u mnoha autorů označována jako opozice palatalizovanosti – nepalatalizovanosti, tj. tradičním termínem vycházejícím z artikulační podstaty rozdílu Dlouhá kvantita – nedlouhá kvantita Vlastnost celé slabiky, jako prozodém, který může být v určitém úseku užit pouze jednou. Toto pojetí pro češtinu nevyhovuje, česká kvantita je vokalickou vlastností nezávislou na pozici slabiky ve slově a tomu odpovídá i její využití. Akusticky je protiklad založen na relativní délce trvání akustického signálu, artikulačně je dán relativním trváním tvoření. Kvantita jako distinktivní vlastnost u vokoidů, která je nezávislá na přízvuku nebo pozici slabiky ve slově, je samostatným fonologickým jevem češtiny; jde o vlastnost stálou, zatímco v blízké slovenštině jde o vlastnost dík rytmickému zákonu neutralizovatelnou. Vibrantnost– nevibrantnost Akusticky je vibrantnost založena na kolísání charakteristik ve spektru, artikulačně je dána proměnlivostí úžiny. Tento distinktivní rys odlišuje fonémy /ʒ/= ž a /ř/, uplatní se i při diferenciaci /l/ a /r/ Proces tvoření řeči má tři základní funkce: 1. Respirace (dechová složka)- ústrojí respirační – plíce 2. Fonace (hlasová složka)- ústrojí fonační- hlasivky 3. Artikulace (hlásková složka)- ústrojí modifikační/ artikulační- činnost orgánů nad hrtanem Respirace- mluvní projev se tvoří při výdechu, fyziologické dýchání je reflexivní, děje se zcela automaticky, při mluvení se dýchání děje zčásti vědomě. Fonace- základem hlasového ústrojí jsou hlasivky umístěné v hrtanu. Jsou to vazy napjaté mezi chrupavkou štítnou a chrupavkami hlasivkovými. Mezi nimi se vytváří hlasivková štěrbina (glottis). Kmitáním hlasivek vzniká hlas. Artikulace- je to tvoření hlásek. V širším významu zahrnuje všechny tři složky organogenetické fonetiky. Artikulační orgány jsou uloženy v rezonančních dutinách: dutina hrdelní (laryngální)dutina ústní (orální)dutina nosní (nazální) Vlastnosti hlasu: 1. výška hlasu- závisí na frekvenci kmitání hlasivek. Sama o sobě není významotvorná, střídání výšky hlasu je základem intonace. 2. Síla hlasu (intenzita)- závisí na rozšíření hlasivkové štěrbiny. Je důležitá pro přízvuk. 3. Barva hlasu (timbre)- vzniká průchodem nadhrtanovými prostorami a třením o některé další orgány, čímž dochází k přidání šumu. Barva hlasu je individuální a charakteristická pro každého jedince. V rezonančních dutinách jsou uloženy artikulační orgány, které dělíme na aktivní a pasivní: Aktivní- jsou činné, mohou se pohybovat a svým pohybem přispívají k arti

Témata, do kterých materiál patří