Fonetika- zkouška

3. Podle toho, jaké hlásky se navzájem ovlivňují- Asimilace- změna mezi hláskami téhož typu (KK, VV), v ČJ jen u K. Akomodace- působení K na V, nebo naopak.

AKOMODAČNÍ ZMĚNY

1. Nazalizace- nazální konsonant způsobuje, že sousední vokál se stává také nazálním

2. Palatalizace- výslovnost v sousedství předních vokálů – posouvá místo artikulace konsonantu směrem k palatu (v nedbalé výslovnosti)

3. Asibilace- palatalizovaná alveolární nebo palatální exploziva získává při zesílení svého závěru sykavkový šum (ve slezských nářečích)

4. Intervokalické oslabování- mezi dvěma vokály se některé konsonanty ztrácejí (záležitost nářečí)

ASIMILAČNÍ ZMĚNY

1. Asimilace znělosti- podléhají jí všechny párové souhlásky, je obligatorní a spisovná, je součástí zvukové existence našeho jazyka, v ČJ je v zásadě regresivní

2. Asimilace artikulační- artikulační přizpůsobení sousedních hlásek může vést ke sblížení až zjednodušení skupiny:

místa- ve spisovné řeči poziční varianty „m“ a „n“ ve slovech jako maminka, tango, tramvaj, dále typ nepalat. se mění v palat.(měkčení)- hoďňe, puňťík, v nespisovném jazyce přiblížení prealveolárního s postalveolárním č- hesčí, roščilenej

způsobu: namísto okluzivy a konstriktivy se vysloví jedna semiokluziva, spis. „ts, tš“ uvnitř slova splyne v „c, č“ (děckí, lické, mněsckí)

3. Vokálová harmonie- distanční asimilace mezi vokály, v češtině zejména au cizích slov (peloton- peleton, medecína)

4. Metateze- přeskupování hlásek nebo slabik ve slově (žlička, levorver, velryba)

5. Elize- vypouštění hlásek ve slově, může být i spisovné (cený, vyší), nespis. (vlasňí, přídu, dyť, řbitof)

6. Proteze- vložení hlásky na počátek slova začínajícího na samohlásku (vokno, Holomóc)

7. Epenteze- vložení hlásky do slova. V ČJ se týká především V a v některých případech spisovná (osum, v nářečí štamprdle)

8. Hiátová hláska- vložení „j“ do přejatého slova mezi dva různoslabičné vokály, z nichž jeden je „i“ (médijum, lijána)

9. Apokopa- odpadnutí slabik na konci slova (spis. kilogram-> kilo, nespis. na shledanou-> nashle)

10. Synkopa- ztráta slabiky uvnitř slova (morfofonologie-> morfologie)

11. Hyperkorekce/ Hyperartikulace- chybné vkládání hlásek (součastnost, domáctnost, bizardní)

Foném- jednotka jazyka, jejíž postavení je dáno pozicí v systému, abstraktní jednotka, minimální zvuková jednotka schopná rozlišit význam, kritéria určení fonémů: metoda minimálních párů, komutační test, fonologická opozice

Alofon- zvuková realizace fonému, varianta fonému: jeden foném se může v řeči realizovat více než 1 tónem/ hláskou

Základní alofon- typický reprezentant s maximem diferencujících vlastností fonémů

Poziční alofon- vzniká pod vlivem hláskového okolí, je obligatorní (spodoba znělosti)