Vypracované otázky 2017

OPD – otázky ke zkoušce

Otázka č. 1 – Raně starověké státy, právo a právní památky

Obecná charakteristika

Starověk – 4500 př. n. l. -> 6. až 7. století n. l.

Státní organizace často nahrazovala starší rodovou organizaci (tento proces trval staletí). Rody se začaly spojovat a vzájemně ovládat.

Přechod od rodového uspořádání ke státní organizaci označujeme jako vojenskou demokracii → kolem autorit se shromažďovala vrstva bojovníků a úředníků

Vznik nejstarších státních útvarů spadá do 4. tisíciletí př. n. l., kdy tyto útvary vznikaly v oblastech s příznivými přírodními podmínkami, tj. v blízkosti velkých řek (Nil, Eufrat, Tigris, Chuang-Che, Ganga, Indus) → zavlažování (shromáždění a ovládnutí velké masy lidí na zavlažovací práce), využívání povodní, úrodné oblasti.

V J Evropě vznikaly státní útvary až v první pol. 1. tisíciletí př. n. l.

Charakteristickými znaky nejstarších států jsou zejména:

• Centralizovanost (soustředění moci do rukou panovníka)

• Existence otroctví (označení otrokářské státy) - patriarchální otroctví (otroci součástí rodiny, ne hlavní výrobci), také státní a chrámoví otroci

• Relativně stabilní a ohraničené území

• Vznik práva a písma

  • Obyčejové právo je postupně nahrazováno legislativou právotvorných orgánů

  • Začínají se od sebe zřetelněji oddělovat právní, náboženské a morální normy

• Vznik organizovaného náboženství

  • Spojování státu a náboženství (panovník často ztotožněn s bohem)

    • Soustředění moci do rukou panovníka, panovník se opíral o náboženství

• Dělení společnosti na nerovné skupiny → projev majetkových rozdílů

Starověké státy můžeme dělit na: raně otrokářské státy – neboli státy Východní samovlády (Mezopotámie, Izrael, Egypt, Indie, Čína, Chetitská říše, někdy také nazývány „orientální despocie“) a klasické otrokářské státy (řecké polis a Řím).

Mezopotámie

Od 4. tisíciletí dochází v oblasti Mezopotámie

(mezi řekami Eufrat a Tigris) k osidlování kmeny Sumerů a Akkadů. Již v této době vznikají nejstarší městské státy (např. Ur, Uruk), hegemonii nad nimi nakonec získává Lagaš (městský stát). Kolem roku 2350 př. n. l. sjednocuje Sumer a Akkad Sargon Akkadský (dobyl sumerský jih a vytvořil Akkadsko-sumerskou říši pod vedením semitských Akkadů).

K rozkvětu země došlo za vlády první babylonské dynastie, jehož vrcholem byla vláda panovníka Chamurappiho (1792-1750 př. n. l.). Došlo k silné centralizaci, stavbě zavodňovacích kanálů a dalším hospodářským reformám, které si vynutily sjednocení právních předpisů. Roku 539 byla Babylonie dobyta a začleněná k Perské říši.

Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo zemědělství. V čele městského státu stál kníže (ensiové), byla-li však říše rozsáhlejší, používal titul panovník (lugal). Správu chrámového majetku zajišťoval hlavní kněz (sangu).