Vypracované otázky 2017

Athény

Právní památky:

• Vládnoucí vrstvy Archóntů nechaly roku 621 př. n. l. sepsat obyčejové právo, čímž vznikly Drakontovy zákony (přísné, místy i kruté, ochrana vlastnictví).

• Na ně navazují Solónovy reformy (594 – 593 př. n. l.)

  • měla být zajištěna sociální ochrana chudých úpravou ústavy rozšířena politická práva.

  • Zřízení lidového soudního tribunálu – héliaiá s 500-6000 členy – lid se stal nejvyšším soudcem

  • Zrušeny pozemkové dluhy, bylo připuštěno odkázat majetek pro případ smrti

• Patrně roku 508 př. n. l. dochází k tzv. Kleisthénovým reformám:

• Rozdělení obyvatel nikoli podle majetku, ale podle územního principu – dělení na obce (démy), ze kterých se skládalo 10 okresů (fýl

• Považován za zakladatele demokracie v Athénách

• Vytvoření úřadu stratégů – původně vojenské funkce, později na ně přecházela výkonná moc

• Zavedení ostrakismu – střepinového soudu – možnost poslat do vyhnanství (na 10 let) člověka nebezpečného demokracii; zabránil státním převratům

Řím

Roku 510 př. n. l. dochází k vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba a je nastolena republika (res publica – věc veřejná). Záhy dochází k boji o moc mezi patriciji a plebeji – plebejové si vynutili ustanovení funkce tribuna lidu (tribun plebis). Ten byl vybaven těmito pravomocemi:

• právo pomoci plebejům postiženým svévolným jednáním patricijů

• možnost negovat rozhodnutí orgánu státu

Právní památky:

• Pro ochranu před svévolným výkladem práva byl v roce 450 př. n. l. vydán Lex duodecim tabularum (Zákon dvanácti desek). Nerozlišoval mezi patriciji a plebeji. Nejstarší kodifikace římského obyčejového práv. Vytesán do kamenných desek. Obsahovalo normy rodinného, procesního, dědického práva, normy trestní a správní.

• Interpretace pramenem práva – vystupuje to popředí tvořivost právních znalců

• ius honorarium – praetorské právo. Hlavním pramenem tohoto práva byla edicta (vydávali prétoři, zásady, podle kterých budou ve své soudní a mimosoudní činnosti postupovat). Prétor musel dbát na obecně prospěšný zájem, smysl pro vyšší spravedlnost.

Otázka č. 2 – Charakteristické znaky práva v období starověku

Právo je nepsané a obyčejové. Spontánně vznikají pravidla, které státní orgány akceptovaly a jejichž nedodržování sankciovaly. Postupně je právo doplňováno jednotlivými nařízeními a ustanoveními. Blízko k sobě měly právo a morálka, opíraly se o přesvědčení lidí o správnosti určitého chování.

Právo (stejně jako stát) je chápáno jako výtvor bohů (spojeno úzce s náboženstvím). Právní akty panovníků často morálním normám protiřečily. Byly zaváděny nová řešení a nové normy, které vyhovovaly třeba jen malé části společnosti.

Prvkem starověkého práva je také odraz v sociálním rozvrstvení společnosti. Samotné normy se nejčastěji dotýkají trestního práva, jsou však velmi kazuistické (zákonodárce popisuje jednotlivé případy). Kodifikované trestní normy jsou postihovány z úřední povinnosti (ex offo). Zavedeny kruté tresty. Převaha trestního práva. „oko za oko, zub za zub“. Rys pomsty.