Vypracované otázky 2017

Stavy byly tvořeny šlechtou (vyšší a nižší), duchovenstvem a měšťanstvem.

Struktura stavovské monarchie

Tradiční dělení na stavy (nejprve duchovenstvo a šlechta, později i města) a závislé obyvatelstvo – poddané (nevolníky), se vzestupem měst se jistým způsobem vyčlenili řemeslníci, každá skupina se řídí vlastním právem - šlechta se řídí zemským, měšťanstvo městským, duchovenstvo kanonickým – vznik právního partikularismu.

Duchovenstvo – organizovaný stav, politický vliv, rozsáhlý pozemkový majetek, vlastnilo určitá privilegia:

• Privilegium fori – vyjmutí ze světského soudnictví, duchovenstvo podléhalo pouze kanonickému právu a bylo souzeno církevními soudy

• Privilegium immunitatis

• Osvobození od placení dávek a poplatků

• Osvobození od vojenské služby

• Na církev se nevztahovalo právo odúmrti – církevní majetek zůstal navždy církevním

• Možnost vykonávat některé státní úřady – např. úřad kancléře

• Nejvyšší hodnostáři se mohli podílet na volbě krále

Šlechta – vyvinula se z královské družiny, dělení na vyšší (hrabata, baroni) a nižší (rytíři,

Zemani), taktéž nadána privilegii:

• Privilegium zastávat státní úřady

• Účast na volbě krále (pro vyšší šlechtice)

• Iudicium parium - právo být souzen pouze soudem sobě rovných

• Osvobození od placení daní ze svých dominikálů

• Právo vést soukromé války

• Právo branného odporu – při porušování udělených privilegií

Měšťanstvo – „městský patriciát“ – nejbohatší měšťané, představitelé cechů, města disponovala podílem na moci, bývala jim udělovaná privilegia (převážně ekonomická – právo trhu, právo várečné, mílové, mincovní)

Poddaní a nevolníci – ekonomicky či osobně závislé převážně venkovské obyvatelstvo (jako poddané nazýváme pouze ekonomicky závislé jedince, nevolníci byli navíc i osobně nesvobodní – pozn.), jim udělená půda – rustikál, šlechtická půda, na které pracovali – dominikál, odváděli feudální rentu (různé dávky a služby), iura bannaria – nutnost kupovat si zboží pouze od svého pána.

Otázka č. 9 – Recepce římského práva

= romanizace práva

Fenomén, který provází vývoj práva především v Evropě. Římské právo je zvoleno za vzor „dokonalého“ práva. Římské právo se vyvíjelo ve dvou liniích:

• Právo v germánských říších jižní a západní Evropy – negativní vývoj, postupný úpadek. Obyvatelstvo podrobených území dříve patřících k Římské říši používalo římské právo jako své národní právo. Spontánně i uvědoměle tak leccos přecházelo z římského práva do práva platného pro Germány (důkaz v tzv. Barbarských zákonících, které jsou římských právem velmi ovlivněny). Církev ve středověku žila podle římského práva.

• Východořímská říše (poté Byzantská) – římské právo rozhodující, zde bylo platné