Vypracované otázky 2017

Druhá vlna revoluce se zvedla v srpnu 1848, jejími motivy bylo vytvoření republiky. Do popředí se dostali Giuseppe Mazzini a Giuseppe Garibaldi.

Otázka č. 16 – Versailleský mírový systém a jeho důsledky v meziválečném období

Jednání o poválečném uspořádání Evropy byla ve Versailles započata 18. 1. 1919. Účastnilo se jich dohromady 27 států a 5 britských dominií (Indie, Kanada, Nový Zéland, Austrálie a jižní Afrika). Přizvány nebyly delegace Německa a Ruska. Hlavní úlohu na konferenci měli zástupci pěti mocností – VB, USA, Francie, Itálie a Japonska – tzv. státy mající zájmy všeobecného charakteru. Druhou kategorii tvořily státy mající zájmy dílčího charakteru – např. Československo. Existovaly ještě: skupina států, které přerušily diplomatické styky s Německem a skupina neutrálních států.

Samotná jednání však probíhala především mezi pěti mocnostmi. Georges Clemenceau (francouzský premiér) prohlásil, že „velmoci, které postavily do boje 12 milionů mužů a rozhodly válku, mají nesporné právo rozhodovat i o míru.“

Jednotlivé delegace byly vedeny ministerskými předsedy a ministry zahraničí (vyjma USA, které byly zastoupeny prezidentem Wilsonem). Rozdílná byla pochopitelně i jejich stanoviska k řešení nastalé situace:

• USA – „usmíření, překonání rozdílů mezi vítězem a poraženým“

• Francie – co nejtvrdší podmínky pro Německo, reparace, demilitarizace

• VB – mocenská rovnováha, prosperita Německa

Jednání byla čím dál složitější – o německé kolonie, o výši reparací, o požadavky Japonska.

Přizvána nakonec byla delegace Německa, do jednání se zapojila 7. 5. 1919.

16. června 1919 jí byl předán finální text smlouvy s dovětkem, že má 7 dní na to, aby smlouvu přijala nebo odmítla. V případě odmítnutí byli spojenci připraveni vymáhat ji silou – katastrofální stav německé armády donutil Německo souhlasit – 28. 6. 1919 došlo k podpisu Versailleské smlouvy.

Její podmínky byly pro Německo tvrdé:

• Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko (získané po prusko-francouzské válce)

• Okupace levého břehu Rýna na 15 let, pravý břeh: 50 km široké demilitarizované pásmo

• Pomořansko, Poznaňsko obnovenému Polsku, Hlučínsko Československu

• Ztráta všech kolonií

• Zrušení všeobecné branné povinnosti o profesionální armáda 100 000 mužů

• Redukce válečného loďstva o zákaz letectva o rozpuštění generálního štábu

• Reparace - finanční náhrady za způsobené škody (do 1921 zaplatit 20 mld. marek)

• 10 let dodávat uhlí Francii, Itálii, Belgii

• Odevzdat část obchodního loďstva

• Zabavení veškerého majetku v zahraničí

Smlouvy s ostatními poraženými státy byly sjednány takto:

1. Saintgermainská smlouva s Rakouskem – 10. 9. 1919

   • Potvrzení Rakouska a nezávislosti nástupnických států – Československa, Maďarska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

   • Placení válečných reparací o zákaz spojení s Německem

   • Armáda do 30 tisíc vojáků

   • Územní ztráty (ve prospěch Itálie, Rumunska, Polska a Československa)

2. Trianonská smlouva s Maďarskem – 4. 6. 1920

   • Ztráta 70% území a 60% obyvatelstva

   • Reparace

   • Omezení armády na 35 tisíc

3. Sévreská smlouva s Tureckem – 10. 8. 1920

   • Ztráta skoro 4/5 území – odpor generality v čele s Mustafou Kemalem – Atatürkem

   • Revidována v Lausanne roku 1923

4. Neuillyská smlouva s Bulharskem – 27. 11. 1919

   • Ztráta území ve prospěch sousedů

   • Reparace

   • Redukce armády