Vypracované otázky 2017

Inkvizice – instituce katolické církve pro potlačování hereze, vykonstruované procesy, ve kterých se obvinění v důsledku mučení doznávali i k činům, které nespáchali

Otázka č. 22 – Změny v právu v době absolutistických monarchií

Se změnou státoprávního uspořádání dochází i ke změnám tvorby práva. Mizí vydávání právních předpisů zemskými sněmy, zákonodárná moc leží především v rukou panovníka.

• Dochází k unifikaci právních řádů – odstraňování místních právních systémů a rušení lokálních privilegií a výsad

• První velké kodifikace – vliv římského práva a humanismu, ve střední Evropě i přirozenoprávních koncepcí

  • Zahrnující veškeré platné právo

  • Sobornoje uloženije zakonov

  • Svod zakonov suščestvujuščich (1835)

  • Pruské zemské právo (APLP - 1794) o „ kodifikace jednotlivých právních odvětví

  • Velké ordonance Ludvíka XIV. (1667, 1670, 1673 – civilní proces, trestní proces, obchodní právo)

  • Ordonance Ludvíka XV. (1731, 1739, 1741 – testament a darování)

  • Středoevropské kodifikace = i později = základ moderního práva

• Zavedení písemného procesu – celý soudní proces probíhá písemnou formou (od podání žaloby až po rozsudek – „co není zapsáno, neexistuje“ – vliv byrokracie)

Otázka č. 23 – Zrod moderního práva v 17. a 18. století – zdroje a charakteristika

Viz otázka č. 12

Otázka č. 24 – Pojetí a základní rysy přirozenoprávních kodifikací

Přirozenoprávní koncepce – ovlivněny římským právem a rozvojem humanismu, vrchol v 17. a 18. století, racionální pojetí umožňuje nové chápání staré filozofie: „přirozeným právem je ideální právo, které je nezávislé na státní moci a vyplývá z rozumu a podstaty člověka“

Na rozdíl od dřívějších unifikací celého práva nebo jeho součástí se přirozenoprávní kodifikace snaží o vytvoření nového a kvalitnějšího právního řádu. Svou inspiraci hledá v systému římského práva, které bylo v Evropě od 11. století hojně recipováno. Dalším výchozím bodem tohoto řádu je humanistické myšlení (zejména francouzské a nizozemské).

Prvním z řady myslitelů, kteří ovlivnili charakter přirozenoprávních koncepcí, je Hugo Grotius (1583 – 1645). Dle něj jsou stát a právo ryze pozemského původu, stát vzniká na základě společenské smlouvy uzavřené mezi lidmi, jednotným základem práva je rozum. Srovnáním došel k závěru, že nehledě na právu existují ve všech civilizacích určité principy, které lze považovat za přirozené.

Dalším přirozenoprávním myslitelem byl Thomas Hobbes (1588 – 1679). I on viděl princip státu ve společenské smlouvě. Za zlomový okamžik považoval přechod k míru a jeho respektování.

Dopad na vývoj státu

Přirozenoprávní koncepce, namířená proti absolutistickým formám vládnutí (i když zprvu viděla ideál v „moudrém a spravedlivém panovníkovi“ - T. Hobbes) logicky hledala oporu v demokratizaci státního zřízení – požadovala dělbu státní moci, podíl obyvatelstva na řízení státních záležitostí a osobní svobodu jednotlivce.