Vypracované otázky 2017

Přirozenoprávní kodifikace si kladly za cíl vytvořit nově uspořádané právo vzešlé z nových hodnot – ideálů VFR či osvícenských idejí.

Otázka č. 25 – Code civil a jeho význam pro vývoj práva ve světě

Již od počátku revoluce byl zájem na tom, aby byla vypracována nová a ucelená kodifikace občanského práva, v dobách radikálních změn to však nebylo možné. Završit legislativní práce se povedlo až Napoleonovi a jeho právníkům vydáním Code civil des Francais v roce 1804. Skládal se z úvodního titulu a tří knih o celkovém rozsahu 2281 článků.

Úvodní titul měl pouhých 6 článků a pojednával o věcné a osobní působnosti zákoníku či nepřípustnosti retroaktivity.

První kniha (O osobách – čl. 7 - 515) – převážně normy rodinného práva. Koncepce rodinného práva byla založena na otcovské autoritě, manželka se ocitla v podřadném postavení, její majetek spravoval manžel. Možnost rozvodu byla za přísných podmínek.

Druhá kniha (O majetku a různých druzích vlastnictví – čl. 516 - 710) pojednává o vlastnictví a věcných právech k věci cizí. Revoluční ideje svobody vlastnictví se odrazily do jeho nového chápání – trvalosti nabytých práv a jeho omezení pouze zákonem.

Třetí kniha (O různých způsobech nabývání vlastnictví – čl. 711 - 2281) obsahovala normy dědického a závazkového práva. Zde se nechal Napoleon inspirovat římským právem, důraz byl kladen na respektování zůstavitelovy vůle, ten však mohl disponovat pouze omezenou částí (tzv. dispoziční podíl).

Charakteristickými znaky CC jsou jasnost, přesnost a obecnost, čímž definitivně odsouvá do pozadí starou kazuistickou metodu. Obecné chápání zákoníku pak umožnilo soudcům právo v něm obsažené „doplňovat“ vlastním uvážením a nikoli ho pouze mechanicky interpretovat – odraz přirozeného práva. Zákoník dále vymezil tři základní svobody – osobní, vlastnickou a smluvní. Definitivně došlo z překonání feudálních přežitků a zakotvení rovnosti před zákonem či nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.

CC byl taktéž inspirací ostatním zemím světa (např. Belgie, Itálie či Španělsko). Aplikován byl také v bývalých koloniích či zemích Latinské Ameriky (Bolívie – 1830, Kostarika – 1841). Jemu podobné zákoníky byly přijaty např. v Rumunsku (1863) či Portugalsku (1867). Quebec CC přijal v roce 1865.

Otázka č. 26 – Občanskoprávní kodifikace z přelomu 19. a 20. století (BGB, ZGB)

BGB – Bürgerliches Gesetzbuch

• Přijat v roce 1896, účinnost stanovena od 1. ledna 1900

• Dodnes tvoří základní právní předpis německého občanského práva

• Mísí se v něm prvky liberalismu a německé pandektistiky

• Je tvořen novou pandektistickou metodou výkladu – byl uvozen zvláštním zákonem a obsahoval dohromady 2385 paragrafů

• Je členěn do 5 knih:

1. Všeobecná část (§ 1 – 240)

2. Závazkové vztahy (§ 241 – 853)

3. Věcné právo (§ 854 – 1296)

4. Rodinné právo (§ 1297 – 1921)

5. Dědické právo (§ 1922 – 2385)