Vypracované otázky 2017

Hlavními rysy francouzského středověkého práva tedy jsou: dominantní postavení právních obyčejů v soukromém právu, spontánní vývoj právních obyčejů, omezená zákonodárná moc panovníka, teritoriální partikularismus, stavovský partikularismus, silný vliv křesťanství a uplatňování kanonického a římského práva.

Prameny práva jsou tedy právní obyčeje, právní knihy (= soukromé sbírky obyčejového práva, které ale mají velkou autoritu a jsou používané soudy – Velká kniha normanských obyčejů, Obyčeje bovézského kraje), Ordonance 1453 (Karel VII. nařizuje sepsání veškerých právních obyčejů, které mají být následně po přezkumu oficiálně prohlášeny za platné) a další královská nařízení a ustanovení (ordonance, dekrety, edikty, statuty, …).

Základní zákony – Lex Salica (primogenitura s vyloučením žen; franský zákon), Statutární teorie – koruna se nedědí, ale předává, statutem království je dopředu znám panovník, ve Francii král neumírá (následník je králem v momentu smrti předchozího – Král je mrtev, ať žije král!), francouzský král je vždy plnoletý (když ne, vládne regent), nemůže disponovat korunou (vzdát se jí, někomu ji přenechat, nemůže zbavit nároku na trůn svého legitimního následovníka), král je katolický křesťan a není na nikom závislý, nezcizitelnost královské domény (král se nemůže zřeknout žádného majetku a může disponovat jen s tím, který nabyl sám za své vlády)

Otázka č. 30 – Periodizace vývoje Francie od konce napoleonských válek

Konec napoleonských válek a Vídeňský kongres 1814 - 1815

Po bitvě u Lipska 1813 („bitva národů“), kde byla Napoleonova vojska poražena, vstoupila v roce 1814 spojenecká vojska do Francie a dobyla Paříž. Došlo k restauraci Bourbonů na trůn (Ludvík XVIII.). V roce 1815 se Napoleon na 100 dní vrátil do Francie, ale byl poražen v bitvě u Waterloo. Vídeňský kongres se konal v letech 1814 – 1815 a rozhodl o obnovení království ve Francii a o uspořádání Evropy.

• 1830: červencová revoluce

• 1830 – 1848: tzv. červencová monarchie

V roce 1830 na trůn nastoupil Ludvík Filip Orleánský. Nová ústava (tzv. červencová), která byla schválená 14. srpna 1830 posilovala pravomoci poslanecké sněmovny na úkor panovníka. Moc přešla z rukou šlechty do rukou panovníka. Červencová monarchie byla obdobím velkého ekonomického rozmachu. V roce 1848 přešly snahy o reformy volebního práva do ozbrojeného povstání.

• 1848 – 1849: revoluce

• 1848 – 1852: období II. republiky

Po volbách v roce 1848 se stal prezidentem Ludvík Bonaparte. II. republika trvala formálně až do 2. 12. 1852, kdy bylo vyhlášeno císařství. Fakticky ovšem zanikla již 2. 12. 1851, kdy Ludvík Bonaparte provedl státní převrat.

• 1852 – 1870: období II. císařství

  • Poté, co se Ludvík Bonaparte prohlásil císařem Napoleonem III., se ve Francii ustavila tzv. Bonapartova diktatura. V období II. císařství vedla Francie téměř nepřetržitě dobyvačné války. Pád II. císařství zapříčinil především vstup Francie do války s Pruskem v roce 1870 z důvodu bojů o nástupnictví na španělský trůn. 4. září 1870 byla vyhlášena republika.