Vypracované otázky 2017

• porážka Anglií (v čele s kapitánem Nelsonem) u Trafalgaru

• 1805: výhra nad rakousko-ruskou armádou v bitvě u Slavkova na Moravě

• invaze do Ruska (porážka)

• 1813: bitva národů u Lipska (ruské, pruské, rakouské a švédské vojsko porazilo Francii a dobylo Paříž)

• vytvoření Rýnského spolku (z 16 států), závislého na Francii (zánik Svaté říše římské národa německého)

• po porážce u Lipska byl Napoleon zbaven vlády a vyhoštěn na ostrov Elba → obnovení vlády Bourbonů → pokus Napoleona o návrat: porážka u Waterloo (18. června 1815)

Otázka č. 34 – Francouzská III. republika (vznik, ústava, vývoj)

Roku 1870 se nechal Napoleon III. zatáhnout do války s Pruskem. Záminkou pro válku bylo nástupnictví na španělský trůn.

Španělská vláda ho nabídla pruským Hohenzollernům, což se nelíbilo Francii. Francouzský diplomat jednal s Vilémem I., který nechal zprávu o jednání poslat Bismarckovi. Ten ji nechal upravit tak, aby vyznívala urážlivě pro Francii – tzv. emžská depeše. Výsledkem bylo to, že 19. 7. 1870 vyhlásila Francie válku Prusku.

Samotná válka probíhala rychle, francouzská armáda byla početně slabší. Jedna její část byla obléhána u Mét, druhá byla poražena u Sedanu (Napoleon dokonce padl do zajetí). Tyto vojenské porážky zradikalizovaly pařížské obyvatelstvo, to 4. 9. vniklo do budovy parlamentu a vynutilo si vyhlášení republiky. Národní shromáždění vyslalo vojáky, aby odzbrojili pařížské gardisty, ti však odmítli bojovat proti svým krajanům a spolu s nimi vytvořili tzv. Pařížskou komunu. Ta fungovala od března do května 1871.

Nová ústava byla po složitých kompromisech přijata až roku 1875. Zakotvovala republikánské zřízení. Moc byla tradičně rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní. V čele zákonodárné moci stál dvoukomorový parlament (Poslanecká sněmovna volena přímo, Senát nepřímo). Vrcholným představitelem výkonné moci byl prezident (volený na 7 let) jednající ve spolupráci s vládou. Celkově však byly vlády slabé a často se střídaly, za což mohl i velký počet politických stran v parlamentu. Vrcholem soudní hierarchie byl kasační soud (Court de Cassation).

Země byla rozdělena na 87 departmentů, v jejichž čele stáli prefekti. V Paříži navíc působil policejní prefekt. Departmenty se dále dělily na arrondissementy, kantony a obce.

Francie byla také pochopitelně koloniální velmocí (Francouzská západní Afrika + Alžírsko, Tunisko, Maroko + Indočína).

Počátek 20. století se nesl v duchu posilování vztahů se státy Dohody. Po vypuknutí války byla Francie napadena Německem (a jako tradičně poražena), nakonec však vzešla z války vítězně. Na Versailleské konferenci, kde chtěla co nejtvrdší podmínky po Německo, jí bylo navráceno Alsasko-Lotrinsko. V roce 1921 byl prezidentem zvolen Alexandre Millerand, premiérem byl Aristide Briand (pozdější spoluautor Briand-Kellogova paktu). Dvacátá léta vesměs ovládají levicové vlády, tzv. levý blok. Vzhledem k potížím se splácením reparací obsazují francouzské jednotky Porúří.