Vypracované otázky 2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Nejdůležitější orgány:
Říšská rada
Nositelka suverenity říše, zástupci členských států (různý počet hlasů - podle velikosti, nejvíce Prusko)
Z pravomoc
Říšský sněm – Reichstag
Jednokomorový
Také Z pravomoc, ratifikace mezinárodních smluv, schvalování rozpočtu
Volen ve všeobecných, rovných, přímých, tajných volbách
Císař
Reprezentace navenek
V čele V moci a armády
Svolával jednání ŘR a ŘS
Skutečným nositelem V moci byl kancléř (jmenovaný císařem) - předsedal ŘR
Období od sjednocení Německa do r. 1890 spjato s Bismarckem (železný kancléř)
Nově zřízen Říšský soud v Lipsku
Německá říše zahrnovala i území obývaná jinými národy (např. anexe Alsaska-Lotrinska)
Po vítězství nad Francií se potřebovala nová Německá říše zahraničně politicky zajistit
1873: Spolek 3 císařů (N, R-U – František Josef I., RUS – Alexandr II.) – smlouva vymezovala oblasti vlivu v Evropě a měla izolovat F a VB
Berlínský kongres narušil vztahy mezi N a RUS, později se v důsledku další krize na Balkáně Rusko ještě více odcizilo a sblížilo se s Francií
1879: Dvojspolek (R-U, N) – ochrana před válkou s Ruskem
1882: Trojspolek (IT) – vzájemná vojenská pomoc, vedoucí postavení Německo
1892: spojenectví F a RUS, později VB 1904 Trojdohoda
První světová válka – IT vstoupila r. 1915 na straně dohody
1914 – 1918: první světová válka – Německo poražený stát, císař Vilém II. abdikoval a 4. 11. 1918 v Reichstagu vyhlášena republika (Výmarská republika 1919 - 1933)
Otázka č. 37 – „Translatio imperii“ a středověká římsko-německá říše
První státní útvary na území dnešního Německa byly germánské státy, později ovládané Franckou říší, po jejímž rozpadu se na území Východofrancké říše tvoří Svatá říše římská (ideologie translatio imperii – německý král se dle ní stává legitimním nástupcem římských císařů, vznik spojován s Otou I.). SŘŘ měla být univerzálním mocenským svazkem všech křesťanských panovníků.
Vznik římsko-německé říše datován do roku 962, zprvu centralizovaná říše, která se později díky vzrůstající moci zeměpánů a existenci kmenových vévodství stala silně decentralizovanou. Překážou centralizované říše byl také systém lenních vztahů (zejména lenní přímus – viz výše), dále také vznik celků teritoriální výsosti, kde si říšská knížata často budovala svůj úřednický aparát a „vládla si po svém.“ Navíc jim císař uděloval regální práva (např. správní a soudní bonus, horní a mincovní, celní regály), později také právo určit pro sebe a své poddané náboženské vyznání („cuius regio, eius religio“).
Snahou o úpravu organizace říše se stala Zlatá bula Karla IV. z roku 1356
Vydána jako reakce na mocenský vzestup knížat, především kurfiřtů
Snaha o zajištění císařské hodnosti pro Lucemburky
Ustanovení volby 7 kurfiřty (král český, vévoda saský, falckrabí rýnský, markrabí braniborský – světští, arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský – duchovní)
Kurfiřtům přiznána rozsáhlá práva v oblasti ekonomie, správy či soudnictví (fakticky mohli nad svými územími vládnout neomezeně), posílení šlechty na úkor měst