Vypracované otázky 2017

• Zákonodárnou – Říšský sněm (Reichtstag) a Říšská rada (Reichsrat). Jelikož Výmarská ústava neobsahovala uzavírací klauzuli, došlo k existenci velkého množství politických stran a nestabilitě celého systému. ŘS přijímal návrhy zákonů, fungoval v něm také výbor pro zahraniční politiku. ŘR měla taktéž zákonodárnou iniciativu, měla právo suspenzivního veta vůči zákonům přijatým ŘS (ten ho však mohl přehlasovat 3/5 většinou).

Pozn.: do ŘS byli poslanci voleni přímo občany, do ŘR je vysílaly jednotlivé zemské parlamenty

• Výkonnou – v čele říšský prezident a říšský kancléř. Prezident, volený na 7 let občany, měl neobyčejně silné postavení – mohl vydávat nouzová nařízení se silou zákona (Notverordnungen). Dále jmenoval a rozpouštěl Říšský sněm, jmenoval kancléře a mohl případně rozpustit i vládu. Říšská vláda byla nejslabším prvkem systému – díky existenci mnoha politických stran se často měnila. V jejím čele stál kancléř, jednotlivé ministry jmenoval prezident.

• Soudní – představována nezávislými soudy, na jejichž čele stál Říšský soud se sídlem v Lipsku. Spory mezi říší a jednotlivými zeměmi či mezi dvěma zeměmi řešil Státní soudní dvůr.

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland

24. 5. 1949 vstoupila v platnost ústava SRN – Grundgesetz. Skládal se z preambule a 11 oddílů. Lze ho charakterizovat jako rigidní, psaný a monolegální dokument. Z důvodu možnosti ovlivnění nacistickou ideologií byl značně omezen institut lidového hlasování, který byl hojně využíván ve Výmarské republice – klíčová je forma zastupitelské demokracie. Pro zdůraznění významu lidských práv je tento oddíl zařazen hned na začátek ústavy (č. 1 – 19). Článek 20 říká, že „Spolková republika Německo je sociálním právním státem“. Ústava také obsahuje tzv. klauzuli věčnosti (Ewigkeitsklausel – čl. 79 odst. 3) – některé její součástí nemohou být změněny (např. základní práva či federativní uspořádání).

Veškeré kompetence se opět dělí mezi Spolek a jednotlivé země, opět platí zásada, že spolkové právo ruší to zemské.

• Spolkový sněm – volený občany, zákonodárná pravomoc, na návrh prezidenta volí spolkového kancléře, na rozdíl od Výmarské republiky se dá těžko rozpustit – stabilnější systém

• Spolková rada – zastoupení jednotlivých zemí, každá vysílá 3-5 zástupců, její předseda případně zastupoval prezidenta

• Spolkový prezident – mnohem slabší než ve Výmarské republice, nyní vesměs čestná a reprezentativní funkce – jmenování soudců, úředníků, volen Spolkovým shromážděním (Bundesversammlung – tvořeno poslanci Spolkového sněmu a delegáty zemských sněmů)

• Spolkový kancléř – fakticky nejmocnější postava, udával hlavní směr politiky, společně s vládou odpovědný Spolkovému sněmu

• Soudní soustava je tvořena úředními, zemskými, vrchními zemskými a nejvyšším Spolkovým ústavním dvorem, roku 1951 byl ještě zřízen Spolkový ústavní soud