Vypracované otázky 2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Srovnání
Postavení lidských práv – ve Výmarské ústavě sice byla tato práva zakotvena, říšský prezident je však mohl suspendovat, ústava SRN toto nepřipouští
Dělba moci – obě ústavy respektují trojdělení moci, ústava SRN ho však dodržuje přesněji (slabší postavení prezidenta, posílení Spolkové rady)
Volba kancléře – ve Výmarské republice byl jmenován prezidentem, nyní ho na návrh prezidenta volí Spolkový sněm
Systém – Výmarská republika spíše prezidentský, v SRN čistě kancléřská demokracie
Svržení vlády – v SRN tzv. konstruktivní votum nedůvěry – po vyslovení nedůvěry vládě musí být do 48 hodin jmenován nový kancléř – mnohem stabilnější vlády, jejich menší počet
Otázka č. 45 – Ústavní a politický vývoj v obou německých státech po roce 1945
Ihned po válce byla země spravována Spojeneckou kontrolní radou. Na Postupimské konferenci bylo jednáno o osudu poválečného Německa. Byl přijat program tzv. 4D – demilitarizace, denacifikace, dekartelizace a demokratizace. Celé území bylo rozděleno do 4 okupačních zón pod vedením Spojenců – VB, Francie, USA a SSSR, stejně byl rozdělen Berlín. Zatímco západní mocnosti usilovaly o demokratickou podobu jednotného Německa, SSSR chtěla ze své části udělat svůj satelitní stát.
Prvním krokem k rozdělení bylo vytvoření Bizónie (později Trizónie) s vlastním parlamentem, zemskou radou a výkonným aparátem. Na to zareagoval Sovětský svaz blokádou Berlína – došlo k vytvoření leteckého mostu, kterým do něj byly přepravovány základní potraviny a suroviny. Bylo jasné, že idea jednotného Německá je utopií a obě strany zahájily práce na státoprávním rozdělení Německa.
SRN
Ze zástupců parlamentů zemí Trizónie se ustavila Parlamentní rada, která 8. 5. 1949 přijala Grundgesetz (název „ústava“ nebyl použit záměrně, aby zůstala otevřená otázka možného sjednocení). Došlo tak ke vzniku Spolkové republiky Německo.
Její ústavní zřízení je shrnuto v předchozí otázce, dále budu pokračovat v politickém vývoji.
Prvním kancléřem SRN se stal Konrád Adenauer, prvním prezidentem Theodor Heuß. Významnou postavou byl také Ludwig Erhardt - ekonom, tvůrce „německého hospodářského zázraku“, díky kterému se SRN v roce 1951 dostala na předválečnou úroveň, pozdější kancléř (1963-1966).
Základním rysem Adenauerovy politiky bylo začlenění SRN do západoevropských struktur – SRN patřila k zakládajícím státům ESUO i EHS. Roku 1955 vstupuje do NATO, na což východní blok reaguje vytvořením Varšavské smlouvy. V roce 1957 dochází k připojení Sárska.
Po Adenauerovi se kancléřského křesla ujíma Erhardt, po něm Kurt Georg Kiesinger.
Obratem v německé zahraniční politice je nástup Willyho Brandta v roce 1969 (kancléřem do 1974) – Ostpolitik (východní politika). Docházelo ke zlepšování vztahu se Sovětským svazem, Polskem a Československem, byly uzavřeny i sovětsko-německá, německo-polská nebo Pražská smlouva (1973)- anulace Mnichova, nedotknutelnost hranic, odškodnění sudetských Němců. Roku 1973 jsou SRN i NDR přijaty do OSN. Brandtovými nástupci byli Helmut Schmidt a Helmut Kohl. Ke znovusjednocení Německa došlo 3. 10. 1990.