Vypracované otázky 2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Snahy o reformy z pera Maxmiliána I. a Karla V., ale vesměs neúspěšné (odpor říšských stavů). Státní radou císaře se později stala dvorská rada.
Území říše bylo rozděleno na hrabství, tvořené několika soudními okresy. Na správě se dále podíleli falckrabí, markrabí (v pohraničních oblastech) či říšští fojtové (jurisdikce na území jednotlivých hrabství).
Prameny práva
Základem byly germánské právní obyčeje a prameny z franské doby (leges barbarorum a jednotlivé královské zákony).
Výskyt říšských právních předpisů se datuje do 12. století. Do právních pramenů můžeme zahrnout konkordát wormský (1122, upravoval mj. udělení lenní statky duchovním), dále 2 říšské zákony ze 13. stol.:
Confoederatio cum principibus ecclesiasticis (1220) – zakotvení privilegií duchovenstva, např. ochrana prelátů přes říšskými fojty, uznání suverenity církevní jurisdikce v prelátských městech
Statutum in favorem principum (1232) – zakotvení privilegií šlechty, vesměs podobná těm, které udělil duchovenstvu
Pozn.: „říšské zákony z let 1220 a 1232“
Dalšími právními prameny byly: Zlatá Bula Karla IV. (viz výše), Říšské policejní zřízení (1530), zemské míry (tzv. landfrýdy) či Constitutio criminalis Carolina (1532) doplňující partikulární hrdelní řády jednotlivých částí říše:
Trestní zákoník vycházející z jihoněmeckého práva a recipovaného římského práva o připuštění analogie či práva útrpného
Omezil libovůli soudců a stanovoval průběh trestního řízení, platil až na výjimky do 18. století
Právní knihy – soukromé sepsání převážně obyčejového práva:
Sachsenspiegel (1215 – 1235) – autorem Eicke von Repkow, zdrojem východosaské právo, předpisy z oblasti zemského a lenního práva
Schwabenspiegel (1275) – sepsání říšského práva (širší záběr než Sachsenspiegel)
Otázka č. 38 – Středověká římsko-německá říše – stát, prameny a systém práva
Viz otázka č. 37
Otázka č. 39 – Integrační tendence a úsilí o sjednocení německých států v 1. pol. 19. stol.
Rýnský a Německý spolek
Po porážce u Slavkova vzniká Rýnský spolek, profrancouzské sdružení 16 jihoněmeckých knížat. Na jeho území dochází k přijímání ústav, přejat byl mj. i Code civil. Rýnský spolek po porážce francouzských vojsk r. 1813 přešel na stranu protifrancouzské koalice. Vídeňský kongres poté ustanovil Německý spolek, zakládající listinou byla Německá spolková akta (1815, Deutsche Bundesakte), která byla později modifikována Vídeňskými závěrečnými akty (1820, Wiener Schlußakte).
Hlavním městem byl Frankfurt nad Mohanem, vůdčí roli ve spolku mělo Rakousko. Německý spolek byl pouhým spolkem nadále suverénních států (Staatenbund). Ačkoli u zrodu stála proklamace ústavnosti, byly ústavy přijaty pouze v některých zemích, navíc pouze na krátkou dobu (např. ústavy z let 1818-1819 v Bavorsku či Bádensku). V třicátých letech revoluční vlna (zasažení revoluční vlnou z Francie), ale záhy potlačena. Vedlejším aspektem revolucí byla také idea sjednocení Německa.