Vypracované otázky 2017

Soudnictví se řídilo říšským zákonem o soudní organizaci z roku 1877. Soustavu soudů tvořily zemské, vrchní zemské a říšské soudy. Na říšské úrovni také působil nově vzniklý Říšský soud (se sídlem v Lipsku) a Nejvyšší obchodní soud.

Právo v době císařství

Právní pořádek se opíral o částečně přejaté předpisy z dřívější doby, zejména spolkový trestní zákoník a obchodní zákoník. Naproti tomu docházelo k novým kodifikacím, přijaty byly postupně trestní řád (1877), občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch, 1896) a nově přepracovaný obchodní zákoník (1897). Součástí zákonodárství této doby jsou předpisy se sociální a pracovněprávní tématikou.

Za zmínku stojí zákon proti socialistům (1878) vytvářející prostor pro zásahy proti socialistickým aktivitám, dále např. zákon o úrazovém pojištění (1884) či povolení dělnických výborů (1891).

Otázka č. 42 – Periodizace vývoje Německa od roku 1918 do konce 20. století

Válka pro Německo de facto skončila 11. 11. 1918, již před samotným uzavřením příměří v Compiégne došlo k převratným změnám. Devátého listopadu abdikoval císař Vilém II. a došlo k ustanovení Rady lidových zmocněnců, v jejímž čele stál socialista Friedrich Ebert.

12. 11. 1918 dochází k provolání Rady lidových zmocněnců – byl zrušen stav obležení, došlo k deklaraci základních občanských svobod. V prosinci byly vyhlášeny (a v lednu 1919 se konaly) volby do ústavodárného Národního shromáždění, ve kterých zvítězili socialisté. V srpnu 1919 vstoupila v platnost výmarská ústava.

Periodizace

9. 11. 1918: abdikace Viléma II. a vyhlášení republiky

1918 – 1933: Výmarská republika

30. 1. 1933: A. Hitler kancléřem, počátek nacistické diktatury

30. 1. 1933 – 8. 5. 1945: Třetí říše

1945 – 1949: Německo pod okupační správnou (USA, SSSR, Francie, Velká Británie)

1949 – 3. 10. 1990: Spolková republika Německo (SRN) + Německá demokratická republika (NDR)

3. 10. 1990: Spolková republika Německo (Znovusjednocení Německa)

Otázka č. 43 – Ústavní systém Výmarské republiky a SRN (společné znaky, rozdíly, východiska)

Výmarská ústava

Výmarská ústava byla schválena 31. 7. 1919 a v platnost (a patrně i účinnost) vstoupila 14. 8. téhož roku. Skládala se z 2 hlavních oddílů: Výstavba a úkoly říše (čl. 1 – 108) a Práva a povinnosti Němců (čl. 109 – 165), dále následovala přechodná a závěrečná ustanovení, takže celkem obsahovala 181 článků. Jejím autorem byl ministr vnitra Hugo Preuß. Z monarchie se stávala republika s parlamentně-prezidentským systémem.

Výmarská ústava respektovala princip trojdělení moci, nejsilnější postavení získal říšský prezident. Garantovala základní lidská a občanská práva, hlavně všeobecné, rovné a přímé volební právo. Byla v ní také zakotvena nadřazenost říšského práva nad právem zemským, neexistovala-li právní norma na říšské úrovni, bylo v kompetenci jednotlivých zemí vydat normu vlastní. Státní moc se dělila na: