Vypracované otázky 2017

Vrcholným shromážděním bylo spolkové shromáždění (Bundesversammlung) se sídlem ve Frankfurtu, předsednickou funkci získalo Rakousko. Soudnictví bylo v kompetenci jednotlivých zemí.

Německý celní spolek (Deutsche Zollverein)

Motivem byla snaha o zrušení celních bariér mezi jednotlivými členskými státy, proto roku 1833 vniká Německý celní spolek. Výsledkem bylo vytvoření prostoru pro ekonomickou expanzi a posílení německého národního povědomí. Nezahrnoval Rakousko, vůdčí úlohou se pyšnilo Prusko – pozdější „maloněmecká koncepce.“ Spolkovým orgánem se stala generální celní konference, po roce 1867 ustanovený celní parlament.

Revoluce 1848

Na konci čtyřicátých let vládla v Německu napjatá politická situace, první zprávy o revolučních vystoupeních ve Francii či Itálii tak vyvolaly snahu o odstranění policejních metod vládnutí, zakotvení volebního práva a respektování dalších občanských svobod. Brzy byl ustanoven Vorparlament ve Frankfurtu nad Mohanem (v budově Paulskirche), jehož hlavním úkolem mělo být přijetí ústavy, kde se však překážkou ukázal střet maloněmecké (ze strany Pruska a spojenců) a velkoněmecké (státy jihu Německa a Rakousko) koncepce sjednocení.

Řešením byla velkoněmecká koncepce, ovšem za podmínek, které Rakousko nemohlo přijmout. Samotná koruna byla nabídnuta pruskému králi, ten ji však nepřijal. Po opadnutí revoluční vlny došlo k postupnému odbourávání ústavních vymožeností, nicméně status quo z dob předrevolučních nebyl navrácen úplně (např. v Prusku byla roku 1850 vyhlášena oktrojovaná ústava).

Překážkami sjednocení byly zejména: rakouský vliv na německé federaci, obava Ruska a Francie z velkého a silného Německa.

Otázka č. 40 – Proces sjednocení Německa ve druhé polovině 19. století

Ačkoli bylo samotné sjednocení formálně završeno vyhlášením německého císařství – „druhé německé říše“ roku 1871, předcházelo mu integrační hnutí trvající skoro celé 19. století. Po neúspěchu revoluce roku 1848 však nedošlo k ochabnutí národního vědomí.

Byly sice odbourávány ústavní vymoženosti, na druhé straně však Prusko, Hannoversko a Sasko uzavřely tzv. „smlouvu tří králů“, kterou byla zřízena tzv. erfurtská unie. S výjimkou osmi států k ní přistoupily i ostatní německé státy, nicméně proti vystoupilo Rakousko podporované Ruskem, proto byla tato unie tzv. olomouckými punktacemi zrušena.

Severoněmecký spolek (Norddeutscher Bund)

Padesátá léta se nesla v duhu soupeření Pruska a Rakouska o hegemonii v Německu. Otto von Bismarck začal od roku 1862 prosazovat politiku „sjednocení shora.“Po rakouské prohře v prusko-rakouské válce r. 1866 (bitva u Hradce Králové) bylo Rakousko vytlačeno z rozhodování o německých otázkách. Důsledkem byl také vznik Severoněmeckého spolku, který již byl spolkovým státem (Bundesstaat) s jednotnou měnou či zahraniční politikou. V čele Prusko, králem Vilém I., kancléřem Otto von Bismarck.