Sociologie_prava

Arnošt Inocenc Bláha: SOCIOLOGIE PRÁVA

Pramen: Sociologie. Praha: Academia,1968, s. 247 – 257.

Právo jako sociální jev

Sociologii chápal Bláha jako vědu o sociálních jevech. Sociální jevy charakterizoval jako projev více jedinců pod tlakem kolektivní potřeby.

Právo je jedním z nejmocnějších činitelů sociálního řádu. Když pozorujeme, jak se chovají lidští jedinci v různých situacích, kdy jejich chování je určováno právními předpisy, můžeme z nesčetných takových pozorování vytěžit poznání, že právo formuje individuální chování určitým uniformním způsobem. Když lidé platí daně, jdou k volbám, uzavírají smlouvy apod., chovají se určitým konformním způsobem. Je ovšem celá řada činitelů této sociální konformity. Je jím např. morálka, je jím náboženství, veřejné mínění, etiketa, výchova, a je jím i právo. Je však určitý rozdíl mezi těmito činiteli sociální konformity. Podle okolností, jimiž byly tyto sociální uniformnosti vytvořeny, existuje několik druhů takových uniformností. N. S. Timašev rozeznává 3 druhy takových konformit v chování. Jednak přirozené, které vznikají tím, že podobné vnější podmínky vyvolávají u podobně založených jedinců podobné účinky. Jsou způsobeny něčím mimo tyto jedince, nikoli něčím nad nimi. Tyto podobnosti se dají vyjádřit statistickými číslicemi, např. že v určitém období a v určité sociální skupině se vyskytne určitý konstantní počet zločinů nebo sebevražd, nebo že je uzavřen určitý počet sňatků. Druhým typem sociálních konformností je typ imitativní, vznikající napodobením. Jeho dokladem je např. móda. Třetí typ konformností jsou ony, jež jsou z vnějšku ukládány, tj. když chování členů skupiny je formováno závaznými vzory. Tak vzniká chování koordinované, shodné se závaznými vzory. Proces ukládání takových vzorů chování je procesem sociální koordinace a jeho výsledkem je sociální řád. Sociální řád není ovšem vytvářen jen nátlakem vnějším, nýbrž i dobrovolným jednáním se zřetelem na ukládané vzory. V tomto případě mluvíme o etické koordinaci. Ta vzniká podle Timaševa tehdy, když ukládané vzory chování jsou uznávány a přijímány mravním přesvědčením skupiny. Jestliže však vzory chování jsou ukládány individuálním vůlím určitým aktivním centrem vybaveným mocí, možno mluvit o koordinaci imperativní. Typem takové čistě imperativní koordinace je despotická vláda. Právo je podle Timaševa představitelem koordinace eticko-imperativní. To znamená, že v právu je dán výraz kombinaci skupinového přesvědčení s aktivitou centralizované moci, aby byla zajištěna realizace určitých vzorů chování. Právo je tak jedním z nástrojů sociální koordinace a právní řád je částí sociálního řádu. Právo se tak jeví jako sociální síla, jež utváří individuální chování ve shodě s předem stanovenými vzory, ukládanými centralizovanou mocí. Právo nepředstavuje totální činitele sociálního řádu. Neboť je mnoho případů, kde funkci sociální koordinace vykonávají jiní činitelé, např. morálka, mrav, etiketa, výchova, náboženství, ano i násilná moc. Čím se liší právo od těchto jiných činitelů, vyplyne z následující úvahy. Mělo-li se zachovat lidské zespolečenštění, do něhož byl člověk nutkán jednak potřebou družnosti, jednak potřebou bezpečnosti fyzické, hospodářské, sociální i metafyzické, muselo se stále konstituovat všemi svými životními činnostmi v řád. Specifické kolektivní potřeby vedly pod tlakem základní sociální potřeby konstituovat se v řád k vytváření specifických řádových útvarů, specifických řádových systémů, z nichž každý zároveň, pro svou nadosobní povahu, byl centrem autority, působícím na individuum, aby se mu důvěřivě a bez přezkoušení podřídilo, což je právě podstatou autority. Neboť princip autority je princip řádový, společensky sebezáchovný. Je to potřeba něčeho pevného a trvalého v proměnlivém toku dění. Jako v přírodě zákon příčinnosti odstraňuje chaos, libovůli, ať už je to autorita otcovská, kněžská, božská, panovnická, vojenská, právní, výchovná, školská, vědecká nebo mravní. Takovým výrazem sociálního spění v řád, regulujícím autoritativně chování jedinců, jsou řádové útvary, jako je desatero, kodex zákonů, gramatika a syntax (řád řeči), logika (řád myšlení), mrav, konvence, etiketa, móda, takt atd. Jejich autoritativnost je dána nejen jejich nadosobností, nýbrž i tím, že ztělesňují určité řádové hodnoty, nezbytné pro sebezáchovu skupiny, hodnotu pořádku, bezpečnosti a ochrany, hodnotu pravdy, dobra, krásna, spásy apod.