Vypracované otázky 2017

Otázka č. 48 – Právo v období Třetí říše – základní charakteristické rysy

• Jakási dvojkolejnost právního řádu – klasický právní řád + „zájem německého národa“

• Opovržení principem rovnosti před zákonem – viz Norimberské zákony o tvorba zákonů pojata ryze účelově

• Nacistické právní předpisy vydávány v drtivé většině říšskou vládou či Vůdcem – Říšský sněm jich vydal několik pouze formálně – popření dělby moci, ta pouze v rukou vládnoucí elity

• Starší normy sice přejaty, ale nacistická ideologie je umožňovala „chápat jinak“ – jinak byly např. chápány dobré mravy atd.

• Samotný výklad práva byl podmíněn ideologicky, navíc Vůdcovy právní názory byly chápány jako nadřazený pramen práva

• Pohrdání římským právem – „zájem státu má převládat nad zájmem jednotlivce“ – rozporu s ŘP

• „V zájmu většiny“ či „pro obecné blaho“ docházelo k narušení vlastnického práva

• Trestní právo – nerespektování základních zásad trestního práva a trestního procesu, připuštění analogie, volný výklad norem, trest mohly vynášet i policejní složky – např. internace v koncentračních táborech, které byly pod správou SS

Otázka č. 49 – Proces uchopení moci nacisty (příčina, legalita, důsledky)

Časté střídání vlád a s ním spojená politická nestabilita byly běžnou realitou Výmarské republiky. Ve spojení s Němci potupně vnímaným Versailleským systémem a dopady hospodářské krize byly tyto faktory ideálním „podhoubím“ pro extremistická hnutí. (viz otázka 50). Není proto divu, že v roce 1930 dostala Hitlerova NSDAP 18% hlasů a v roce 1932 volby opanovala. Po zákulisních jednáních byl Adolf Hitler 30. 1. 1933 jmenován kancléřem.

NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – přísně centralizovaná politická strana stojící na vůdcovském principu, vytváření paramilitárních organizací – SA (Sturmabteilungen – úderné oddíly), SS (Schutzstaffeln – ochranné oddíly), na vzrůstající moc SA reagoval Hitler „nocí dlouhých nožů“, kdy nechal vrcholné představitele SA (v čele s Ernstem Röhmem) zlikvidovat, postupně se stává státní organizací, Norimberským tribunálem prohlášena za zločineckou.

Během několika týdnů dokázali nacisté zlikvidovat parlamentní systém a nastolit totalitní šovinistickou diktaturu. Po požáru Říšského sněmu, ze kterého byli obviněni komunisté (jmenovitě Marinus van der Lubbe) přiměl Hitler prezidenta Hindenburga k vydání nařízení o ochraně národa a státu, kterým byla suspendována určitá práva garantovaná Výmarskou ústavou, dále bylo možné zasáhnout do suverenity jednotlivých spolkových zemí. Došlo také k rušení ostatních politických stran. Pomyslným hřebíčkem do rakve Výmarské republiky byl zmocňovací zákon, přijatý 23. 3. 1933. Ten umožnil vydávat vládě zákony bez souhlasu říšského sněmu. Oslabila i pozice prezidenta, jelikož na něj vládní zákony podepisoval sám kancléř. Zákon o zajištění jednoty strany a státu napříčil prorůstání státních a stranických struktur (NSDAP se stala nositelem státní myšlenky).