Vypracované otázky 2017

1613: Michail Romanov carem (Romanovci 1613 – 1917)

1654: Perjaslavská smlouva – k Rusku připojena jako autonomní oblast Ukrajina

17. století: lidová povstání, role poradní duma (reprezentace bojarů)

Petr I. (1689 – 1725) vytvořil absolutní byrokratickou monarchii. Jeho hlavní oporou bylo vojsko. Začal ale ukládat nové daně (např. z hlavy), což vedlo ke vzpourám rolníků. Získal přístup k Baltskému moři. Ve 2. polovině 18. stol. se absolutismus dostává do osvícenství, jehož nejvýznamnější představitelkou byla Kateřina II. Veliká. V roce 1812 vpadla do Ruska Napoleonova Velká armáda (generál Kutuzov – bitva u Borodina). Po Napoleonově pádu se Rusko stalo vůdčím členem Svaté aliance. Skrze tzv. rolnickou reformu bylo zrušeno nevolnictví (1861; shora – carismem).

V čele státu stál car, který od roku 1721 používal titul imperátor, funkce byla děděna podle zásady prvorozenectví. Senát zastupoval cara po dobu nepřítomnosti, byl to soudní orgán a v jeho čele stál generální prokurátor. Synod řídil církevní záležitosti.

Rusko v období kapitalismu (pol. 19. stol. – I. světová válka)

30. a 40. léta 19. stol.: přechod velkovýroby od manufakturního stadia do stadia strojového

Rusko ve 2. polovině 19. století

• Carský absolutistický systém – „samoděržaví“ – car disponoval veškerými prostředky, všechny jím ustanovené orgány byly pouze poradní

• Agrární charakter země – trojpolní hospodaření

• Ze šlechtických velkostatkářů se vyvinula carská byrokracie, která realizovala panovníkovu moc ve zbytku říše

• Dělení obyvatelstva na šlechtu, duchovenstvo, měšťanstvo a venkovské obyvatelstvo (tvořilo cca 4/5 obyvatelstva)

• Prohra v krymské válce – nutnost reforem, zejména zrušení nevolnictví (1861), zemská reforma (1864)

• Dělení území na gubernie (50), ty se dělily na újezdy, ty dále na volnosti o posílení mezinárodního postavení po rusko-turecké válce (1877-1878) – sanstefanský mír revidován na berlínském kongresu

• Prameny práva: ve městech Svod zakonov suščestvujuščich, na venkově obyčeje

Reformy 60. let

Roku 1861 je sice zrušeno nevolnictví, zaostalost země si však vyžaduje další reformy. Mezi ně patří:

• Zemská reforma (1864) – zřízení všestavovské samosprávy vykonávaná zemskými shromážděními – drobná samospráva typu místního hospodářství, kultury či školství

• Městská reforma (1870) – zřízení městských samospráv – městská shromáždění si volila městské dumy, jejich faktická moc byla ale malá

• Soudní reforma (1864) – oddělení soudní moci od správy, nová soustava obecných a smírčích soudů, zřízení prokuratury, vytvoření instituce notářství

• Vojenská reforma (1864 – 1874) – vybavení novými zbraněmi, zavedení všeobecné vojenské povinnosti

Po porážce u Cušimy (1905) v rusko-japonské válce v zemi naplno propukla první ruská revoluce. Dělnické stávky za ekonomické požadavky daly za vznik sovětům (orgány revolučního boje). Carský režim revoluci brutálně potlačil (střelba do demonstrantů u Zimního paláce), nicméně vydal Manifest o zdokonalení státního zřízení (17. 10. 1905), ve kterém slíbil přeměnu na konstituční monarchii a vznik Státní dumy. V reálu ale i nadále car vládl absolutisticky, jelikož mohl dumu jednoduše rozpustit. Navíc volební právo do nich nebylo ani rovné, ani všeobecné. Faktický konec samoděržaví tak přinesla až únorová revoluce.