Vypracované otázky 2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Těmito opatřeními nacisté prakticky zlikvidovali demokratický systém Výmarské republiky a nastolili diktaturu. Svou pozici dále posílili v roce 1934, kdy zákonem o hlavě státu (vydaným krátce před Hindenburgovou smrtí) přešla veškerá prezidentská oprávnění na Vůdce a říšského kancléře. Byly také nakonec zrušeny zemské sněmy a tím pádem zanikla i Říšská rada. Za své vzaly i odbory, došlo k vytvoření Německé pracovní fronty (DAF).
„Glajchšaltování“ – centralizace a unifikace státní správy a veřejnoprávních institucí, rozpuštění zemských sněmů a jejich nahrazení novými, které odpovídaly tehdejšímu složení Reichstagu.
Důsledky nástupu fašismu asi netřeba připomínat – pronásledování odpůrců, stavby koncentračních táborů, antisemitismus. Snad jen připomenout, že v roce 1935 Hitler remilitarizoval Porýní (mělo tam být 50km široké demilitarizované pásmo) – západní mocnosti proti tomu nezasáhly. Dále pak anšlus – připojení Rakouska 12. 3. 1938.
Otázka č. 50 – Proces sjednocení Itálie
Podobně jako sjednocení Německa nebylo ani sjednocení Itálie krátkodobou otázkou. Na začátku 19. století byla Itálie rozdrobena. V důsledku Napoleonových výbojů do Itálie vznikaly na dobytých územích vazalské státy. Pokoření z cizí okupace však evokovalo nacionalistické myšlení a touhu po vlastním jednotném státě a vytvářeno tak živnou půdu pro ideu sjednocení – risorgimenta.
Evropa se po Vídeňském kongresu vrátila do starých kolejí – Lombardie a Benátky připadly zpět Rakousku. V této době také vzniká tajné hnutí karbonářů, které si kladlo za cíl boj proti rakouské nadvládě. Vznik červencové monarchie ve Francii našel ohlas i v Itálii – vzniklo hnutí Mladá Itálie s Giuseppe Mazzinim v čele.
(zkopírováno z „italské“ části otázky č. 31) - Roku 1848 je Itálie silně rozdrobená (viz mapa). Na Sicílii dříve vypuká povstání proti nadvládě Bourbonů, lid si vymůže přijetí demokratické ústavy. Dále dochází k odtržení Neapolska, kde je panovníkova moc taktéž omezena ústavou. Z ústav přijatých roku 1848 po celé Itálii je nejvýznamnější sardinská – tzv. Sardinský či Piemontský status. Ačkoli bylo hlavní motivací revolucionářů zakotvení různých občanských a politických práv, doprovodným jevem byla touha po italském sjednocení. Tomu bránila rakouská nadvláda za severu země. Útok proti Rakousku vedl sardinský král Karel Albert, ale byl poražen v bitvě u Custozzy.
Druhá vlna revoluce se zvedla v srpnu 1848, jejími motivy bylo vytvoření republiky. Do popředí se dostali Giuseppe Mazzini a Giuseppe Garibaldi.
Roku 1849 se proti Rakousku Karel Albert postavil znovu, ale opět byl poražen, tentokrát u Novarry a abdikoval. To bylo z italské strany vše a velmoci postupně navracely staré pořádky.
Klíčovou postavou další fáze sjednocení byl ministerský předseda Sardinského království Camillo Cavour. Ten nabyl přesvědčení, že Itálie není s to osvobodit se sama, proto se ohlížel po pomoci za hranicemi (hlavně ve Francii). S její pomocí pak sardinsko-piemontská armáda porazila Rakušany u Magenty a Solferina (1859). Územní zisky si rozdělili Francouzi a Piemont.