Vypracované otázky 2017

Tato výhra byla signálem pro povstání v celé zemi. Další z hrdinů boje za nezávislost – Giuseppe Garibaldi – obsadil s tisícovkou mužů Sicílii a postupoval směrem na sever, odkud se blížila armáda Piemontu. Dobytá území byla připojena k Sardinskému království.

Italské království pod vedením Viktora Emanuela II. bylo vyhlášeno 4. 3. 1861 v Turíně.

K úplnému sjednocení chyběly pouze Benátky a Církevní stát. Benátky získali Italové po prusko-rakouské válce roku 1866 (do které se zapojili na straně Pruska, ale byli opět u Custozzy poraženi).

Poté, co francouzská vojska odešla roku 1870 z Říma, byl i Řím připojen k Italskému království. Vztah k papeži upravily až Lateránské dohody roku 1929.

Nově vzniklé království bylo konstituční monarchií. Ústavou byl obměněný Piemontský status. Parlament byl dvoukomorový – sestával se z Královského senátu (volen panovníkem) a Sněmovny reprezentantů (volena muži, kteří prošli věkovým, majetkovým a vzdělanostním censem, k rozšíření došlo roku 1912, kdy mohli volit vesměs všichni muži starší 30 let).

Otázka č. 51 – Politický a ústavní vývoj v Itálii v první polovině 20. století

Italské království bylo vyhlášeno roku 1861, Řím byl připojen roku 1870. Ústavou byl obměněný Piemontský status. Parlament byl dvoukomorový – sestával se z Královského senátu (volen panovníkem) a Sněmovny reprezentantů (volena muži, kteří prošli věkovým, majetkovým a vzdělanostním censem, k rozšíření došlo roku 1912, kdy mohli volit vesměs všichni muži starší 30 let).

Roku 1901 byl přijat zákon, který přesněji rozděloval kompetence vlády. Během války pak vzrostla její úloha, když stále častěji svými akty nahrazovala zákony.

Ačkoli byla Itálie členem Trojspolku, do války se po jejím vypuknutí aktivně nezapojila a vyhlásila neutralitu. Roku 1915 uzavřela tzv. Londýnskou dohodu – zapojila se do války na straně Trojdohody, která jí po vítězství přislíbila jižní Tyrolsko, Slovinsko či Dalmácii. Tyto sliby pak nebyly ve Versailles dodrženy, což vyvolalo velké rozčarování a usnadnilo také nástup fašistů – „zmrzačené vítězství.“

Ihned po válce vzniká křesťanská Lidová strana, která měla být alternativou pevně organizovaným socialistům, vyčleňovat se začali také komunisté. Neklidná situace vyvrcholila v letech 1919-1920, která byla kvůli častým stávkám a sociálním protestům nazývána „rudou dvouletkou.“

Vznik a vzestup fašismu

Bývalý učitel Benito Mussolini se před válkou angažoval v socialistickém hnutí, ale pro své názory podporující vstup do války se se stranou rozešel. Roku 1919 zakládá Fascio di combattimento – zárodek budoucí fašistické strany, ve které se sdružila pestrá paleta lidí – demobilizovaní vojáci, obchodníci či republikáni. Samotný program byl konglomerátem zejména socialistických a národnostních otázek: