Vypracované otázky 2017

Monreova doktrína z roku 1825 tvořila pilíř zahraniční politiky. Zásadou bylo nevměšovaní evropských států do amerických záležitostí a zabránění tvorby dalších kolonií na americkém kontinentu.

Postupně byly do federace přijímány nové státy. Podmínkou pro uznání za teritorium bylo 5000 mužů, po dosažení hranice 60 000 mužů bylo možné požádat o uznání za stát.

1850: tzv. Velký kompromis – řešení sporu o postavení území získaných během americko-mexické války

1861 – 1865: občanská válka – jižní státy se odtrhují a vytváří Konfederaci (v čele generál Lee) x severní státy
(v čele generál Grant) – vítězství Severu

1863: zrušení otroctví

1865: 13. dodatek ústavy o osvobození otroků

1868: 14. dodatek ústavy – hlasovací právo pro černochy, všichni občané narození na území USA se stávají
občany USA

1870: 15. dodatek ústavy – zákaz omezení volebního práva na základě rasy a sociálního postavení

Otázka č. 29 – Středověká Francie – stát, prameny a systém práva

Stát

Francouzské království je důsledkem rozpadu Franské říše. Jeho vznik je spojován s verdunskou smlouvou (843), která rozdělila Franskou říši na tři části. Základem Francie se stala část západní (na západ od Rýna). Právě v této části říše byli panovníci téměř bezmocní vůči moci feudálů a nedokázali čelit nájezdům Normanů, kteří získali Normandii a část dnešní Bretaně, nicméně se přizpůsobili domácímu obyvatelstvu a splynuli s ním, zároveň uznali moc západofranských králů. Francie 10. století byla velmi heterogenní – roztříštěná na velký počet feudálních panství, jejichž senioři formálně uznávali za vládce francouzského krále, nicméně fakticky byli zcela samostatní. Francie té doby nebyla jednotná ani národně, ani jazykově.

Do r. 987 držela trůn dynastie Karlovců, která vymřela, a vláda následně přešla do rukou Hugo Kapeta, zakladatele rodu Kapetovců, kteří měli faktickou moc pouze nad územím zvaným Ile-de-France, které bylo klíčové v obraně proti Normanům. Hospodářský rozvoj a částečně také obranné a útočné války vedly k postupnému upevňování královské moci a překonávání dosavadní feudální roztříštěnosti od konce 11. století. Kapetovci se soustředili na zvětšení rodového majetku a podrobit si své mocné vazaly. Největší problém byl s hrabaty z Anjou, Plantagenety, jejichž příslušník Jindřich II. se stal jako pravnuk Viléma Dobyvatele francouzským králem a vedl výboje do Francie. Ohrožení odvrátil francouzský král Filip II. August, který zároveň rozšířil území Francie až na západ k Atlantiku a díky křížové výpravě proti sektě Albigenských až na jih ke Středověkému moři. Filip II. měl velkou podporu ve městech, kterým uděloval privilegia, dále si zavazoval feudály nejrůznějšími smlouvami o věrnosti. Velcí feudálové považovali v této době za povinnost dát si od krále potvrdit všechny důležité akty, o nichž jednali – tzv. královská konfirmace.