Vypracované otázky 2017

Prvním vojenským paktem byl Bruselský pakt, který byl uzavřen mezi VB, Francií a státy Beneluxu k zajištění obrany proti případné agresi Německa. V roce 1954 k němu přistoupila Itálie následovaná SRN – došlo k přejmenování na Západoevropskou unii. Když ale o rok později přistoupila SRN do NATO, ztratila tato unie význam.

Otázka č. 19 – Systém a prameny středověkého práva, významné právní památky

Mezi prameny středověkého práva můžeme zařadit:

• Právo obyčejové – celostátní i místní o normativní právní akty právotvorných orgánů – tj. buď panovníka, měst či sněmů o soudcovská tvorba práva

Právo obyčejové je chápáno jako pravidlo chování vytvořené společností samou, jehož porušení však sankcionuje stát. Pro jeho použití ve středověku platí stejná pravidla jako dnes (tj. longa counsuetudo a opinio iuris). Vedle právních obyčejů je však možno rozeznávat i náboženské či morální normy. Výhodou obyčejového práva byla bezesporu jeho pružnost.

Normativní právní akty jako výsledek uvědomělé právotvorné činnosti vznikají buď z vůle panovníka či jiného příslušného orgánu (např. měst či církve). Způsob jejich tvorby se výrazně lišil v závislosti na čase. V raném středověku (zejména v období patrimoniálního státu) byl jediným zákonodárcem panovník, který vyhlašoval zákony ústně v okruhu předních osob země, dále se zákony šířily ústně. Klasickým příkladem panovnické právotvorby jsou barbarské zákoníky, v českých podmínkách např. Statuta Konráda Oty z r. 1189.

Později přechází panovníkova výlučná zákonodárná moc na stavovské sněmy.

Nejdůležitějšími akty těchto sněmů byla sněmovní usnesení, která však potvrzoval panovník. Své zákony si však mohly vydávat i autonomně fungující celky, tradičně města. V nich pak docházelo k tvorbě městského práva, tvořeného městskými statuty či selskými řády.

Soudcovská tvorba práva je dnes charakteristická pro anglosaský systém, tzv. volné nalézání práva však bylo běžnou praktikou i v našich podmínkách. Tento způsob tvorby práva eliminovaly až moderní kodifikace 18. a 19. století.

Právní památky

Mezi nejstarší právní památky můžeme zařadit barbarské zákoníky (leges barbarorum) – např. Lex Romana Visigothorum či Lex Salica.

V Anglii patří k právním památkám Doomsday book (Kniha posledního soudu) – soupis obyvatelstva a půdy, dále sepsání právním obyčejů. Další památkou je Traktát o obyčejích a zákonech království Anglie z roku 1189.

V Německu můžeme k právním památkám zařadit zejména právní knihy Sachsenspiegel (1215-1235, autorem Eicke von Repkow) a Schwabenspiegel.

Ve Francii bylo právo roztříštěné, existovalo vedle sebe až 700 právních distriktů.

Zajímavého tam toho moc nebylo, za zmínku snad stojí jen Obyčeje kraje beauvaizského či Lo Codi.