Vypracované otázky 2017

• Snaha o likvidaci feudálních přežitků – důsledek průmyslové revoluce

• Nespokojenost s politickým uspořádáním – úsilí o získání politických práv

• „Odpor“ k vládnoucím dynastiím – právo národů na svobodu a samostatnost

Ve většině státu se tedy prolínala národní, sociální a ekonomická hlediska.

Rok 1848 v Německu

Na konci 40. let vládla v Německu napjatá politická situace, první zprávy o revolučních vystoupeních ve Francii či Itálii tak vyvolaly snahu o odstranění policejních metod vládnutí, zakotvení volebního práva a respektování dalších občanských svobod. Brzy byl ustanoven Vorparlament ve Frankfurtu nad Mohanem (v budově Paulskirche), jehož hlavním úkolem mělo být přijetí ústavy, kde se však překážkou ukázal střet maloněmecké (ze strany Pruska a spojenců) a velkoněmecké (státy jihu Německa a Rakousko) koncepce sjednocení.

Řešením byla velkoněmecká koncepce, ovšem za podmínek, které Rakousko nemohlo přijmout. Samotná koruna byla nabídnuta pruskému králi, ten ji však nepřijal. Po opadnutí revoluční vlny došlo k postupnému odbourávání ústavních vymožeností, nicméně status quo z dob předrevolučních nebyl navrácen úplně (např. V Prusku byla roku 1850 vyhlášena oktrojovaná ústava).

Překážkami sjednocení byly zejména: rakouský vliv na německé federaci, obava Ruska a Francie z velkého a silného Německa.

Rok 1848 ve Francii

Roku 1830 vzniká ve Francii červencová monarchie s Ludvíkem Filipem v čele. Země ekonomicky vzkvétala, ale lidé se dožadovali reformy volebního práva. Jednu z demonstrací nechal panovník potlačit ozbrojenými složkami, proti tomu lid povstal a Ludvík Filip by nucen abdikovat a uprchnout. Došlo k vytvoření prozatímní vlády a k přípravě voleb do Ústavodárného shromáždění. V listopadu byla přijata nová ústava a Francie se stala druhou republikou. Do čela se dostal Ludvík Bonaparte, synovec Napoleona.

Francouzská druhá republika je nejkratší republikou v jejích dějinách. Formálně trvala do roku 1852, fakticky však zanikla při Napoleonově převratu 2. 12. 1851. Během jejího trvání došlo k zavedení všeobecného volebního práva pro všechny muže či k rušení otrokářství v koloniích.

Druhého prosince provedl Ludvík Napoleon státní převrat, nechal rozehnat Zákonodárné shromáždění a o rok později se prohlásil císařem Napoleonem III. Po dobu své vlády se opíral o četnictvo, armádu a byrokratický aparát. Chyby v zahraniční politice a porážka od Pruska však znamenaly Napoleonův konec roku 1870.

Rok 1848 v Itálii

Roku 1848 je Itálie silně rozdrobená. Na Sicílii dříve vypuká povstání proti nadvládě Bourbonů, lid si vymůže přijetí demokratické ústavy. Dále dochází k odtržení Neapolska, kde je panovníkova moc taktéž omezena ústavou. Z ústav přijatých roku 1848 po celé Itálii je nejvýznamnější sardinská – tzv. Sardinský či Piemontský status. Ačkoli bylo hlavní motivací revolucionářů zakotvení různých občanských a politických práv, doprovodným jevem byla touha po italském sjednocení. Tomu bránila rakouská nadvláda za severu země. Útok proti Rakousku vedl sardinský král Karel Albert, ale byl poražen.