Vypracované otázky 2017

Právním partikularismem chápeme nejednotnost práva, tzn. jeho roztříštěnost (ať už v důsledku příslušnosti k určitému stavu či roztříštěnost teritoriální). Charakteristickým principem je princip personality práva (tj. Člověk si „nesl své právo s sebou“). Právní partikularismus můžeme rozlišit např. na teritoriální a stavovský.

Teritoriálním partikularismus můžeme charakterizovat jako nejednotnost právního řádu v závislosti na území. Tento partikularismus vznikal v důsledku existence právních obyčejů různých kmenů – v různých oblastech platilo různé právo.

Naproti tomu jako stavovský partikularismus označujeme stav, kdy se určité vrstvy obyvatelstva řídí různým právem (měšťané městským, šlechta zemským, duchovenstvo kanonickým). Vznik stavovského partikularismu lze spojit s ekonomickou a politickou diferenciací společnosti.

Panovníci měli snahu o sjednocení práva. Vydávali NPA s platností pro veškeré obyvatelstvo. Nejprve tedy převažovalo právo nepsané, které později nahradilo právo psané.

Prameny práva se rozlišují na:

• Obyčejové právo

• Právo zachycené v NPA

• Právo vzešlé z rozhodování soudů (soudcovská tvorba práva)

Otázka č. 5 – Charakteristické rysy států raného středověku

Germánské říše raného středověku byly monarchiemi. Z vojenských velitelů se stávali panovníci, území celého státu se považovalo za jejich osobní vlastnictví – tzv. patrimoniální pojetí státu. Panovníci vesměs disponovali nařizovací pravomocí, stáli v čele vojska. Tato hodnost se dědila buď podle seniorátu či primogenitury.

Z gardy germánských náčelníků se vyvinula panovníkova družina. Za slib důvěry je panovník odměňoval půdou či úřady. Často plnila družina také roli jakéhosi poradního orgánu panovníka.

Závažné problémy celé říše bylo možno řešit na lidových shromážděních. Postupem času přebírala poradní funkci lidových shromáždění užší shromáždění světských a duchovních předáků.

Rozsáhlejší potřeby regulace každodenního života a růst byrokracie vedl ke vzniku úředníků (dvorských x centrálních). Germáni často přebírali a uzpůsobovali původní římskou správní organizaci a doplňovali a nahrazovali ji venkovskými královskými úředníky (hrabě, comes, grafio). Ve střední Evropě se uplatňoval podobný systém tzv. hradní správy.

Samotné území nebylo příliš stabilizované, záleželo na panovníkovi, na jak velkém území dokázat uplatnit svou moc. Místní správa byla nerozvinutá.

Franská říše

- zakladatelem říše Chlodvík (porazil římského místodržícího v Galii)

- r. 496 se dal Chlodvík pokřtít a přijal křesťanství

- vládnoucí dynastií rod Merovejců

- po smrtí Chlodvíka se říše dělí mezi jeho syny, každé území mělo vlastního krále

- rozdělení říše na 3 části: V Austrasie, Z Neustrie, J Burgundsko a Akvitánie